Nedávno mne pobavily odpovědi mládeže na dotaz jaký si myslí, že byl první počítač v naší české kotlině. Odpovědi byly rozmanité: od kalkulačky co měla babička, stará pokladna v obchodě až po dědův Didaktik. Skutečnost je divočejší než se zdá a z dnešního pohledu sahá do temné doby 50-tých let minulého století.
Projektování prvního československého počítače započalo v roce 1950 v Ústavu matematických strojů. Vedoucím projektu byl Antonín Svoboda a projekt byl ukončen v roce 1951. Nicméně samotná realizace proběhla až na přelomu let 1957-1958 a v provozu byl přibližně 2 roky. Počítač byl z velké části složen z relé. Konec počítače byl důstojný konce českého reka. Údajně došlo k zahoření a následnému požáru v releové části, ale mám podezření, že byl upálen.
Název počítače byl SAPO = samočinný počítač, zabral prostor hodný velkého cirkusového šapitó a to 100 m2 v budově na Loretánském náměstí v Praze.
Počítač SAPO (nultá počítačová generace) byl zkonstruován ze 7000 relé a 380 elektronek, operační paměť zajišťoval magnetický buben s točkama 50/sec (3000 ot./min) o kapacitě 1024 slov. Ano, tehdy se kapacita počítala na počet slov, takže žádnej trhač asfaltu se nekonal. 7000 relé bylo rozděleno na 3 operační jednotky, ehm procesory. Tedy tři na sobě nezávislé procesory po 2000 relé a zbývajících 1000 relé řadič. Za platnou výpočetní hodnotu se považovala shodující se hodnota dvou bloků ze tří. Na vstupu čtečka děrných štítků, výstupním zařízením byla děrovačka děrných štítků. Nutno podotknout, že šlo o pokusný prototyp určený k vědeckým účelům a podle toho taky tak i skončil. V plamenech.
zdroj: TŮMA, J., Náš život s počítači. Praha 1990, vumscom
zdroj obrázku č.1: vumscom
zdroj obrázku č.2: historiepocitacu
Tohle byl úžasný stroj, spolehlivý stroj postavený z nespolehlivých součástek (nic jiného než obyčejná telefonní relé se nedalo sehnat), které spínaly či nespínaly podle momentální nálady holubů na střeše a polohy měsíců Jupitera :-D
Kdo si pamatuje jaký problém byl dovolat se na správné číslo ještě v osmdesátých letech, chápe obtížnost takového úkolu. Takže když se aspoň dva ze tří procesorů shodly, jednoduše přehlasovaly ten třetí, ale když to vyšlo každému úplně jinak, program se zastavil a byl čas na servis.
Stojí za zmínku že počítač počítal v desítkové soustavě, jak bylo v té době ještě obvyklé, číslice byly uloženy v kódu dva z pěti (další z mnoha kontrol chyb), a jeho instrukce obsahovaly PĚT adres!
1. adresa prvního operandu,
2. adresa druhého operandu,
3. adresa pro uložení výsledku,
4. adresa skoku při kladném výsledku,
5. adresa skoku při záporném výsledku.
Komu vadí hlučnost dnešních funících PeCí, měl by vědět že SAPO pracoval občas i v noci, a dunění rotujícího paměťového bubnu se neslo do širého okolí, takže si místní maminy stěžovaly že jim děti nechtějí spát…
Ještě než SAPO shořel, stihl „vypočítat“ svého elektronkového nástupce EPOS, který se potom v tranzistorovém provedení vyráběl řadu let. Ten už měl dokonce hardwarový multitasking a tiskl stoznakovou sadu včetně české a slovenské diakritiky, byl také desítkový, takže znaky měly kódy 00-99.