Atomovku na Ghándího a fofrem ke hvězdám

To se tak stane, že se ráno probudíte a první, co vás napadne, je: "A dneska bych si mohl zahrát Civku!"

(Aby to bylo kompletní: hned poté vám bleskne hlavou, že jestli ta chřipkorýmička, co vás trápí celý týden, fofrem nezmizí, tak půjdete vzteky někam něco rozbít. No a nakonec vám cvakne, že už se teda vážně musíte jít vyčurat. Tak.)

Sedl jsem tedy ke stroji, odpálil civ.exe a coby zkušený veterán neohroženě nastavil obtížnost warlord (tedy druhou nejlehčí). Za národ vyvolený jsem určil Němce, jednomu je totiž skoro líto, že se jim ty plány na světovládu furt a furt nedaří, tak třeba tentokrát, a pustil se do boje.

Hned prvních několik tahů odhalilo, že mě dřív nebo později čekají problémy, protože s Ghándím, který kul své pikle východně od mého hlavního města, není prdel. Všichni víme, že ten jak čuchne k atomu, je zle. Z Číňanů a Egypťanů na severu jsem si moc hlavu nedělal, stačí trocha přemlouvání a vykydlí se pěkně mezi sebou. Po pár průzkumných tazích bylo jasné, že víc konkurentů na náhodně vygenerovaném kontinentě nemám, vyhýbal jsem se tedy díky diplomacii jakýmkoliv svárům a čekal, odkud to přijde.

Jasně, kdo jiný, než Ghándí! Odmítl jsem mu zaplatit výpalné, načež mi ten parchant vyhlásil válku. A Číňané provedli to samé, jen o dvě kola později. Takže boj na dvou frontách. Ještě, že mám lehkou technologickou převahu a docela dost úspor... moment, cože?

Najednou jsem si uvědomil, že zlatých mincí se mi na kontě válí překvapivě mnoho. Konkrétně něco přes 30 000. A co víc, i přes pokusy o jejich utracení se konto netenčilo, jen se hodnota sem tam změnila o pár jednotek. Civilizace se mi prostě nějak bugla a já měl nevyčerpatelné finační zdroje. Jistě, mohl jsem to v tu chvíli vypnout a začít znovu, ale proč vlastně, vždyť já přeci nepodváděl!

Neváhal jsem a téměř smetl Ghándího z povrchu zemského. Spolu s ním Čínany i patetické Egypťany a dál soustředil maximum úsilí na výzkum. Drobné překážky v podobě expandujících Římanů, kteří bez nesnází ovládli sousední kontinent, byly jen takovým roztomilým rozptýlením. Jejich technologická úroveň sice snesla srovnání s tou mojí, ale se schopností chrlit co tah bitevní loď se ani Cézar nemůže měřit.

Veselou chuťovkou byli Angličané, technologicky zoufale zamrzlí v dobách starověku. Posílat katapulty proti tankům je sice hrdinné, ale vyloženě hloupé. Ještě hloupější, než pokus o dobití města plného střelců s puškami za pomocí legie. Ale co by jeden neudělal pro královnu...

Samotný závěr přinesl zajímavé dilema - letět ke hvězdám, nebo zaplavit svět radioaktivním spadem? Vyhrál kompromis. Atomovku na anglány a Římany, protože proč ne, a další na poslední město, které jsem ze soucitu ponechal Ghándímu. To jen aby taky jednou okusil vlastní medicínu! A hned poté co nejrychleji ke hvězdám, protože čistá německá rasa přece nebude žít na planetě zamořené radiaktivitou.

A tak se stalo, že vůdce dovedl roku 1922 německý národ na Alphu Centauri. A tohle vás v dějepise stopro neučili! ;)