FPS deník: Terminator Rampage

Že to ale byl ambiciózní plán! Udělat si seznam DOSových FPS akcí, jednu po druhé projít a krátce o tom poreferovat. Ale nebyl bych to já, abych to zas nějak... neozvláštnil ;) Proč ta téměř roční pauza po odehrání pouhých dvou her? Catacomb Trilogy za to může! Hodinka se všemi třemi zoufale nudnými díly ze mě vysála veškerou inspiraci, článek se ne a ne zhmotnit, no a pak už mi bylo nějak trapné FPS deník vytahovat. Ale já z boje neutíkám, já jen takticky ustupuji, abych se na vhodném místě zakopal a vrátil úder. Takže to zkusme znovu, jen s volnějšími pravidly - budu se snažit dodržet chronologické pořadí, nicméně si rezervuji právo dočasně přeskočit ty tituly, které mi zrovna nepůjdou přes pysky. Tzn. i ke Catacombám se vrátím. Někdy. Později.

A teď něco úplně jiného. Terminator: Future Shock a Terminator: Skynet určitě znáte, ale věděli jste, že Bethesda začala z licence těžit ještě o pár let dříve? Po hrách Terminator a Terminator 2029, které se sice hrály z vlastního pohledu, ale o klasické FPS akce ještě nešlo, vyšel titul Terminator: Rampage.

V kůži bezejmenného vojáka Tech-Comu, organizace bojující proti terminátorům pod vedením Johna Connora, se vydáte zpět v čase do roku 1988, abyste zničili mechanickou monstrozitu Meta-Node, která byla Skynetem v roce 2024 vyslána do minulosti. Meta-Node dlí v útrobách Cyberdyne Systems a pod rouškou tajemna kuje své metalické plány, vyrábí terminátory a chystá se lidstvu pěkně zavařit.

Technické zpracování

Jako všechny tituly z doby před Doomem má Rampage velmi blízko k Wolfensteinovi. Patra jsou plochá, rozlehlá a zamotaná. Spíš, než akčně řádit, budete otráveně bloudit. Naštěstí je tu praktická a neustále aktivní mini-mapa, která utrpení snižuje na snesitelnou mez. Plusem jsou texturované stropy a podlahy, mínusem nadbytek ohavných textur na stěnách a neschopnost enginu vykřesat z kódu plynulý pohyb. Nejde o náročnost, i na hypermašině, o které se tvůrcům ani nezdálo, je pohyb jednoduše se-ka-ný.

Objekty umístěné v úrovních jsou pochopitelně řešeny coby 2D sprity a některé z nich působí výjimečně rušivě. Otáčí-li se k vám čelem lékárnička, kytka nebo barel, tak si toho kolikrát ani nevšimnete, rotuje-li podobným způsobem celý stůl s počítačem a kartotékou, je to jak pěst na oko. Sprity, objekty i textury v celé hře většinou vypadají jako digitalizované fotky bez nějakých zásadních ručních zásahů. Inovátorský přístup, uznávám, ale výsledek za to rozhodně nestojí.

Oproti Wolfíkovi umí engine Rampage ještě jeden trik navíc, a to zdi, které nezasahují až ke stropu. Prostě přepážky. Nic, o čem byste psali domů. Zvolený grafický režim je klasika - VGA 320x200 v 256 barvách. Tady se příštích několik her hádám moc nezmění.

Ovládání sice nejde nakonfigurovat na WASD, ale lze použít myš, kdy pohyb dopředu zajišťuje pravé tlačítko a úkroky lze aktivovat stisknutým ALTem. Není to perfektní, ale funguje to slušně.

Pochválit si zaslouží zvuky a především hudba, která jednak není špatná a navíc se často mění podle situace, tzn. "zostří" při setkání s nepřítelem. Intro je taktéž parádní, stejně jako doprovodná grafika v menu a podmenu.

Jak se to hraje?

Strašně. Jako by nestačilo, že jsou patra jsou skutečně rozsáhlá, ale hra vás navíc tlačí k jejich důkladnému prozkoumání. Nábojů a lékárniček je zas*aně málo, plus je třeba najít komponenty ke složení V-TEC rifle, ultimátní zbraně, která jediná je schopná zničit finálního bose. Mocnější arzenál, než je počáteční pistole, je vzhledem k velikostí úrovní obtížné lokalizovat. A se slabou pistolí je boj skutečně otravný.

Hra má vůbec zvláštní dar hráče neohromit. Někde kolem třetího patra, s Uzi v ruce a terminátorům proti vám, už to začne docela odsýpat, ale ten začátek je tak zajímavý, jako manuál k pračce. Slabá zbraň, coby nepřátelé jen poletující sondy, hnusné textury, nic, co by vás navnadilo k dalšímu postupu.

Přitom by stačilo zmenšit patra na polovinu a naházet do nich 2x víc zbraní, nábojů, lékarniček a nepřátel. Takhle je to takové... pamatujete, jak si v Pánu Prstenů Bilbo stěžoval, že je starý? "Jako když se máslo namaže na příliš velký krajíc," říkal. Tak přesně tohle je Terminator Rampage. Příliš málo hry na příliš velkém krajíci.

Terminator Rampage jde dokonce tak daleko, že mezi patry lze nejen libovolně přecházet, ale backtracking je dokonce téměř nezbytný. A to kvůli nábojům, které se respawnují, a které budete potřebovat.

Mám si to zahrát?

Nechte to být. Ne snad, že by Terminator Rampage byl úplný odpad, ale je to tak zoufalý průměr, že neexistuje důvod, proč se do něj pouštět. Hrát nějakou skutečně špatnou hru by bylo mnohem zajímavější. Podle gameplay videí jsou sice pozdější patra o chlup atraktivnější, ale i tak jde o 32 úrovní koncentrované šedi. Po 90 minutách, které stačily na dosažení šestého patra, jsem ztratil vůli hrát dál. Po třicátém patře bych nejspíš ztratil vůli žít.

Je tu pár zajímavých nápadů. Skládání zbraně je docela dobrý fór. Stejně jako terminátoři, kteří podobně jako ve filmu neumřou snadno, ale je třeba je ještě "dodělat". Nebo stručné informace o nepříteli, které se objeví ve chvíli, kdy na něj zamíříte. Ovšem ten kýbl nudy kolem tohle všechno dokonale pohřbil. A nezvládnutý engine tomu nasadil korunu.

A co je nejhorší, vývojáři z Bethesdy si problémů s rozlehlostí úrovní a nedostatkem nábojů zjevně byli vědomi, protože přímo ke hře přiložili soubor hints.txt se souřadnicemi objektů. Jeden by řekl, že elegantnější by bylo vylepšit hru samotnou...

Hra vyšla ve dvou verzích - na disketách a na CD. CD verze má o něco víc cutscén a, nemám-li nějaké pokoutně modifikované soubory, dala hráči do začátku podstatně víc nábojů. Opět důkaz, že vývojáři samotní moc dobře věděli, že je něco špatně.

Na závěr jeden plus k dobru - textury jsou sice nehezké, ale v každém z pater jsem narazil na nové. Drobné rozptýlení, ale potěší.

Začínám si pomalu uvědomovat, jakým neskutečným zjevením musel Doom být. Jen si vemte, že Terminator Rampage se všemi jeho "kvalitami" vyšel pouhý měsíc před Doomem!