Ne každá hra si získá okamžitý úspěch. Pro některé tituly je třeba času, během něhož se zformuje komunita příznivců a z gamesky se stane kultovní záležitost. Určité hry významných studií a herních designerů ale zůstávají ve stínu slavnějších předchůdců či následovníků. V této rubrice se pokusím představit některé z nich. Prvním titulem je japonská hra pro platformy PC, Playstation 2 a Xbox - Shadow of Memories (2001).
V době dospívání jsem byl posedlý manga a anime žánrem. Zatímco pro většinu mého okolí zůstával tento styl nepochopen a označován bez rozdílu jako "blbí POKÉMONI", já zkoumal široké hájemství japonské kultury skrz tuto specifickou odrůdu výtvarného / filmového umění. K Shadow of Memories jsem se dostal až po zkušenostech s jinými hrami od společnosti KONAMI (série Metal Gear Solid a především Silent Hill). Byl to zážitek opravdu netradiční a vymykal se všemu, co jsem do té doby hrál (vím, že to zní jako klišé, ale později pochopíte).
Eike Kusch umřel. Po smrti se mu zjeví Homunculus, který mu dá šanci najít svého vraha a zabránit své smrti. V každém z deseti úseků musíte změnit některé události v německém městečku Lebensbaum (Strom života, zdravíme Mallicka) a přiblížit se tak svému cíli. Díky hodinkám můžete cestovat v čase, ale je potřeba sbírat bloky energie, abyste získali potřebné palivo. Při tom všem vám ale běží čas a v případě jeho uplynutí dochází k restartování kapitoly a nutnosti hledat jiný postup.
Ačkoliv se časově omezeným hrám spíše vyhýbám (Maupiti Island mě při hraní neoslovil a na The Last Express jsem ještě nesebral odvahu), tady jsem s radostí účinil výjimku. Může za to především skvělá atmosféra herního světa. Navzdory malému rozsahu městečka si při přesunu z místa na místo užijete bohatosti architektury. Herní postavy připomínají chvílemi důvěrně známé archetypy z mangy / anime (a teď nemluvím pouze o vzhledu, ale především o charakterech), nejsou však nudnou snůškou klišé, a tak ve mě vyvolávaly zájem a s radostí jsem jim pomáhal s jejich drobnými (i většími) starostmi.
Hra od hráče nevyžaduje příliš - pouze vést konverzace s NPC, rozumně se rozhodovat ohledně postupu ve hře a cestování v čase. Pro to je zapotřebí pouze postřeh a trocha té selské logiky. Hra neúspěch trestá restartem kapitoly, ale díky přijatelnému počtu potřebných úkonů k dohrání jednotlivých úseků to není frustrující jako u jiných her, které jsou postavené na obdobném principu. Hra se snaží být především zážitkem a motivuje hráče k dohrání nápaditými příběhovými zvraty, pěknými cutscénami a vyváženou obtížností. Zásluhou toho jsem si hru opravdu užil a navzdory tomu, že jsem od té doby hrál desítky titulů, mi občas vytane na mysli nějaká sekvence z ní. Vzhledem k tomu, že má hra vícero konců, se k ní rád opět někdy vrátím.
Slyšeli jste o hře? Hráli jste ji? Kterou hru považujete za neprávem opomíjenou v záplavě "provařenějších" titulů?
Známe.. dokonce i hráli a teda tehdy mi to nepřišlo nijak úžasné (hry od Konami mám rád), ale na druhou stranu, nedávno jsem na ní vzpomínal a tak tento článek beru jako vyšší moc a znamení k tomu, že bych to měl přejet znova.. hmmm.. více konců?! :)
Hra má šest konců. Dalších dvou lze dosáhnout až po prvním dohrání hry. Podobné odemykání pro bonusový obsah hry a motivaci k znovuzahrání je v japonských hrách typické (viz třeba Resident Evil série).