Bylo nebylo, a bylo to v devadesátých letech, hemžil se český herní rybníček malými adventurními rybkami. Ty se sice nemohly měřit s rybami z jezer a oceánů, ale co tratily na důvtipu a vzhledu, doháněly jinde. Občas byly vtipné, nebo se o to aspoň křečovitě snažily, a hlavně - komunikovaly česky.
Některé dokonce česky mluvily. Někdy jim to šlo hůře (Swigridova kletba), někdy lépe (Horké léto) a někdy dokonce zdánlivě znamenitě (Polda). Škoda jen, že zbytek hry stál většinou za starou bačkoru. Ale jak se tak říká - lepší kapr v hrsti, než žralok bílý za zadkem!
U příležitost vydání šestého dílu adventurní série Polda jsem se rozhodl věnovat chvilku prvnímu dílu. A chcete vědět, jaký si po několika hodinách hraní odnáším dojem? Sečteno a podtrženo: "Bože, to je ale blbá hra."
Polda má jeden jediný klad. A tím je pochopitelně namluvení. Luděk Sobota, Petr Nárožný a Jiří Lábus jsou komici těžkého kalibru schopní vykřesat plamínek humoru tam, kde scénárista nedodal ani jiskru. A v případě Poldy nejen, že nedošlo na jiskry, ale většinu scénáře jako by někdo přímo hasil proudem vody. Chvílemi mi herců bylo skoro líto, tak strašlivé některé hlášky jsou - nucený, nevtipný humor na úrovni Troškových veleděl.
Příklad? Policista Pankrác, hlavní hrdina celé série, bez skrupulí zastřelí bezdomovce a vesele oznámí, že je to v pořádku, protože samozřejmě "jednal v sebeobraně". Řachanda! Nejsem suchar, správně podané a v jiném typu hry by to mohlo fungovat, ale tady mě spíš přeběhl mráz po zádech.
Navíc ani to namluvení není úplně bez chyby. Hádám, že herci s něčím podobným neměli příliš zkušeností, protože řádky textů odříkávají spíše jako pohádku, než jako přirozený dialog. Je to takové rozvláčné a pomalé, jakákoliv delší konverzace s herní postavou je utrpení.
Drobné plus bych Poldovi uznal za grafiku a prostředí. Už jsme v adventurách navštívili karibské ostrovy, pohádková království, bezútěšná města budoucnosti, reality stvořené šíleným počítačem a v jednom případě dokonce lidské útroby, ale typické české maloměsto je jevem nevídaným. Ručně kreslená grafika je sice jednoduchá a na míle vzdálená dobovému standardu, ale k prostředí docela sedí a ten nudný zapadákov, kde loni chcípl pes a ještě dneska o tom báby na náměstí rokují, hře docela věříte.
No, a teď to vyloženě zlé.
Animace jsou strašlivé. Stejně tak ztvárnění postav a Pankrác samotný je ze všeho nejhorší. Patrně mělo jít o líbivou komiksovou karikaturu, ale výsledek je děsivý. Postaví-li se k vám Pankrác čelem, připomíná ze všeho nejvíc mouchu. Mouchu z hororu Moucha.
Podobně trýznivá je i hudba. Na jeden poslech je to ještě snesitelné, ale dokola se opakující smyčka mě donutila vlézt do nastavení a celou tu kakofonii zakázat. I přesto mi zněla v hlavě ještě několik dlouhých minut.
Samozřejmě nesmí scházet pixelhunting. A když pixel, tak skutečně pixel! Jak vylovit naslouchátko z akvárka (neptejte se mě, jak se tam dostalo) jsem musel zjišťovat na fórech, něčemu podobnému už jsem prostě odvykl. A narazíte i další z chuťovek špatných adventur - nutnost provést stejnou akci několikrát, abyste se dobrali ke kýženému výsledku.
U dobrých adventur jsme zvyklí, že dialogy s postavami rozkrývají děj, případně naznačují řešení hádanek. Ne tak v Poldovi. Zde je 80% dialogů naprosto zbytečná vata sloužící k vyplnění času stupidními vtipy. Nějaká nápověda se sem tam objeví, nicméně vzhledem k tomu, jak jsou hádanky povětšinou padlé na hlavu, by rad mělo být o řád víc.
Já samozřejmě chápu, že první Polda je poloamatérské dílo skupinky nadšenců, které se díky přízni osudu dočkalo profesionální distribuce, a jako takové si zaslouží jistou shovívavost. Nicméně milosrdné lži stranou, hra je to příšerná. Dabing to nezachrání. Díky návodu po ruce jsem prokousal ke konci prvního dne a dál skutečně hrát nehodlám. Nepamatuju si, že bych se u nějaké jiné adventury podobně nudil. A to má jít o "detektivně komediální parodii", probůh!
A o čem že hra vlastně je? To jsem si schválně nechal až nakonec, abych vás neunudil hned na začátku. Prostoduchý policista Pankrác vyšetřuje v obci Lupany tajemné únosy místních občanů.
Náhodný úryvek z návodu: "Nemá už ale dost peněz, takže musí zajít na stanici, ze skříně (3× zkusit otevřít) vzít botičku a nasadit ji na auto stojící před redakcí. Ve zverimexu zakoupí poštovního orla, který doručí balík na parapet, takto se může dostat k dědovi."
Nikdy víc, bolelo to.
P.S. Schválně, kdo bude jako první argumentovat "hezkou českou hrou" a "typickým českým humorem" :) Fuj.
Mluv mi o tom. U Tajemstvi Osliho Ostrova kdyz udelas neco ve spatnym poradi nebo neco zapomenes sebrat tak jsi prakticky skoncil a muzes jet znovu…
Tak na mrtvej konec jsem u Poldy zatim nenarazil, aspoň to…
TOO byla dle mého druhá nebo třetí nejlepší česká adventura. Byla sice šíleně zákysová, ale to bylo i 99% ostatních her, takže to beru naprosto s klidem. suplovat TOOčku mohlo už jen horké léto 1 a Gooka, poldu sem hrál(každý díl) jen půl hodinky, prostě mě to nebavilo, stejně jako. Za zmínku by ale taky určitě stálo dnes už bohužel také zapomenuté zlato v podobě Hovniválů aneb záhady komixu. pro mě tohle budou hry, na který nezapomenu a vždycky si je rád zahraju
Jako ano i ne. Z dnesniho pohledu jde o silenost silnyho kalibru. Ovsem v dobe vydani ji hrala vetsina lidi ze tridy. Kdyz pominu skutecne obcas skutecny zakysy (viz loveni naslouchatka atd.), tak slo o povedenou adventuru. Kombinace Polda, TOO, Quest for Glory 3 a Neverhood je moje silna srdcovka :-)
Ono ale to sousloví „hezká česká hra,“ alespoň pro mě, je opravdu něco, co zvedá hodnocení k nebesům a je to obrovský klad, který všechny české hry nemají. Pamatuju si, že Poldu jsem tehdy dohrál bez návodu, ale to byla prostě jiná doba, tenkrát mě bavilo trávit čas v „hezké české hře“ pixelhuntingem, nelogickým kombinováním věcí a zkoušením všeho furt dokola (myslím, že třetí pokus o otevření skříně Pankrác nějak vtipně okomentoval) a trvám na tom, že těmito „neduhy“ trpěly všechny(!) adventury a kolikrát hůř. Škoda, že dnes už bych toho asi taky nebyl schopen a při sebemenším zádrhelu bych použil návod.
p.s. napadá mě, jak je to rozdílné u používání cheatů, které jsem tehdy bral jako běžnou součást her a dnes by mi naopak hru kazily jako dříve návody na adventury
Dneska se hry se zakysem moc nenosi a proc cheatovat, kdyz vetsina her se da dohrat v naproste pohode – narozdil od her z dob pred 15ti a vice lety.
V dnesni dobe bude pomer podobny, jen se musi znegovat ;)
mě se tahle adventura nějak vyhnula… :-)
souhlasím že humor je to slabý , na druhou stranu si pamatuji že když jsem to hrál a bylo mi nějakých těch 10-12let tak mě ty vtipy bavily a nasmál jsem se. Navíc efekt že to „mluvilo česky“ prostě vyhrál nade vším a chyby člověk kvůli tomu neviděl. Musím souhlasit s ostatními že tehdy podobnými neduhy trpěla většina adventur až na ty top od siery a lucasů ale je jasné že není fér to srovnávat.
Hezká recenze, se kterou bez výhrad souhlasím. Vím, že Polda trpí stejnými, nebo podobnými neduhy jako drtivá většina ostatních českých adventur té doby, ale například TOO, nebo 7a7 mě nesrali tolik jako novější Polda. Naopak když zavzpomínám, která česká adventura mě docela mile překvapila, tak mě napadá „Ve stínu havrana“, který se postupně vykrystalizoval ve slušnou pařbu.
Polda trpí tím, že zastaral, navíc zase až tová pecka to nebyla ani v době svého vydání. Dobu kdy vyšel si pamatuju moc dobře, samotní výrobci nečekali takový zájem stejně jako to bylo u TOO (snad jeste horší počin-dle mého názoru). Hru jsem samozřejmě hrál(několikrát) a dohrál. O herní zázrak se tedy jednoznačně nejedná, asi nejvíc ze starých českých her jsem se bavil u Léta s Oskarem (již v té době hodně kritizované hry). Loni jsem měl tu čest hrát Poldu 6 a bohužel musím konstatovat, že to bylo mnohem větší zklamání než Polda 1, ale třeba je to tím, že dávno nechodím na střední školu.
P.S.musím přiznat co se mi u Poldy 1 i 2 dílu líbilo bylo grafické zpracování.