Nedávno jsem listoval speciálním vydáním Retro Gamera a narazil na článek o Mode 7 na konzoli Super Nintendo (SNES). Jednalo se vlastně grafický mód, ve kterém konzole zvládala rotovat, zvětšovat a zmenšovat pozadí. To umožňovalo používat v hrách různé efekty. Zejména bych vyzdvihl způsob, jakým se to dalo využít v napodobení 3D efektu. Používal se v hrách jako PilotWings nebo Starfox (v Evropě Starwing) na vytvoření vzdušného prostoru pro letadla, stíhačky a rogala. Často se ale vpašoval i do her, kde bychom s tím ani nepočítali. V legendární hře Teenage Mutant Ninja Turtles IV: Turtles in Time se díky tomu mohl vyhazovat nepřítel přímo ven z obrazovky a fakt to vypadalo, že letí přímo proti vám. Však tak se také musel zabít asi druhý boss, jedna z reinkarnací Shreddera v této hře.
Programátoři se holt 7 mode také proto snažili nacpat, kde to šlo. Jednoduše to byl většinou nářez. A tak se také objevil v mé oblíbené hře Demon's Crest. Zápletka je klasická, hrdina zavře démona do vězení, démon uteče a jde sejmout hrdinu. Počkat... Ten démon jste vy. Aniž stihnete cokoliv udělat, po stisknutí tlačítka START na vás vybafne první BOSS. Než zjistíte, jak se Firebrand (vaše ctěné jméno) ovládá, tak vás místní drak asi třikrát sežehne. Posléze se konečně dostávate ven z vězení a procházíte první lokaci, na jejímž konci je první možnost vrátit to utrpění samozvanému hrdinovi, který vás zavřel do vězení. Následuje najednou skok do úplně jiného prostředí a vy vznášíte nad světem. Mapka ukazuje, že jste nad placatým ostrovem, ale něco nehraje. Absolutně nefunguje fyzika, můžete letět stále dopředu a pokaždé se objevíte nad jinou částí ostrova. Létání je blbovzdurné, protože se nedá ztratit mimo dosah ostrova, ale zároveň vypadá, jako by ho dělal blb, poněvadž dostat se na místo, kam chcete vy, je dost obtížné. Alespoň zprvu to tak působí, po hodince hraní si už na to snad žádný hráč nemůže stěžovat. Jakmile se podaří Firebranda zkrotit v letu, je to skvělý pocit vznášet se na bezbranné vesnice a činit peklo všem nestvůrám.
Hra má zprvu čtyři side-scrollovací lokace, do kterých se musí hráč vracet a postupně vybít všechny bossy. Od nich získává speciální schopnosti, životy a kouzla, díky nimž může otevřít další skrýtá místa. Typově je to srovnatelné s Metroidem, avšak zde nezískává jednotlivé schopnosti tatáž osoba, ale vždy je třeba, se převtělit. To probíhá přes menu, což může být v některých fázích hry, kdy je třeba několikrát během souboje se převtělit, dost otravné.
Jakmile se podaří v každé ze čtyř lokací sejmout alespoň jednoho bosse, otevře se vám ostrov celý, dohromady tedy 7 lokací. V tuto chvíli už je možné sejmout úplně toho zmetka, co vás zavřel do šatlavy a zahodil klíč. Bohužel to ale nebude znamenat, že jste hru vyhráli. Popravdě existuje několik konců hry. Samotnému se mi nepodařilo dosáhnout toho ideálního, protože k němu je třeba posbírat všechny životy, všechny kouzla i elixíry a samozřejmě všechny schopnosti. Bez internetu by to vyžadovalo desítky, neřknuli stovky hodin hledání. Na takové záludnosti už ale nejsem stavěný a nedávno jsem se vše pokusil najít s pomocí internetu a ani toho jsem nebyl schopen. Hra ale naštěstí umožňuje ukládat pozice alespoň pomocí kódu, takže mám rozehranou pozici v trochu rozumném postavení a jednou to dokončím.
Určitě bych tuto hru doporučil všem fajnšmekrům SNESky. Využívá snad veškerých možností konzole včetně zmíněného Mode 7 (rozhodně zábavnější jak přecházení mezi jednotlivými lokacemi Super Mario Worldu). Patří mezi to nejlepší, co na Super Nintendo vyšlo a pravidelně bývá označován jako hidden gem konzole. Měla by jít určitě spustit na emulátoru a pro sběratele je to skvělý a ceněný kousek, který bezpochyby poroste na ceně. V dnešní době se objevuje na ebayi za cenu kolem 100 euro.
Včera som vo štvrtok dohral prvý diel – Gargoyle’s Quest na gameboy.
Momentálne sa mám v plane pustiť do druhého dielu na NES a potom samozrejme aj do Demons Crest-u.
Gargoyle’s Quest bol kvaltiná záležitosť, rozohodne na uroven GB hry z ’90.
Včera som vo štvrtok :)