FPS deník: Wolfenstein 3D

"The granddaddy of them all, Wolfenstein 3D wasn't the first - but it was the first to bring everything together properly." - magazín Retrogamer

Wolfenstein 3D z dílen id software. Proslulý náckobijec a skutečný praotec žánru. Otázka zní: "Obstojí FPS akce z roku 1992 i dnes? Zvlášť sejmeme-li z očí růžové brýle nostalgie?" Inu, pusťme se de toho!

Hlavním hrdinou hry je americký špion B.J. Blazkowicz, který byl zajat při pokusu o získání plánů operace Eisenfaust. Namísto strádání ve vězení hradu Wolfenstein pochopitelně agent Blazkowicz volí útěk a přemůže stráže ozbrojen toliko jídelním nožem. Krátkým, leč nechutně krvavým zápasem ovšem cesta na svobodu teprve začíná...

Technické zpracování

Wolfenstein 3D používá vylepšenou verzi enginu ze hry Catacomb 3-D. Na první pohled je vidět větší počet barev (16 vs 256), jemnější textury a povedenější sprity nepřátel. Okno s výhledem je o něco větší, zabírá, nebo lépe může zabírat, celou šířku obrazovky.

Zásadního vylepšení doznala i audio stránka. Nejen, že každý z nepřátel má v zásobě několik hlášek, ale na pozadí zní tématický soundtrack, který je o galaxii jinde, než otravná několikavteřinová smyčka z Catacomb 3-D. Překvapivě poslouchatelné jsou i zvuky zbraní, snad jen zvuky po sebrání powerupů by nemusely být jak vystřižené z Commander Keena.

Pozorné oko si všimne ještě další změny - nepřátelé k vám mohou být natočeni několika směry, zatímco v Catacomb 3-D vždy stáli čelem k vám. To dává prostor nové taktice - tiché eliminaci esesáka instalací zrezlého nože do nic netušících ledvin.

Na ovládání přes WASD opět zapomeňte, nicméně pohodlného hraní lze dosáhnout použitím myši a jejím nastavením na maximální citlivost.

Jak se to hraje?

Kdysi dávno jsem podlehl nějaké strašlivé rýmičce, která mě na celý týden (jaká hrůza!) vyřadila ze studijního procesu. Doktor říkal "Hlavně potit!", tedy potil jsem - nikoliv pod peřinou, ale před počítačem, celý zplavený urputnou snahou prostřílet se až k finálnímu bossovi v každé z šesti epizod (epizoda = 9 pater + 1 tajné), které plná verze Wolfensteina 3D nabízí. Vzpomínám si, že dohrání jedné epizody mi zabralo den. Čistého času, vzhledem k mému stavu a započítám-li pauzy na čokoládičky, +- 4 hodiny. Vše samozřejmě poctivě oddřeno na klávesnici.

A dnes při 99 minutové seanci jsem nejen bez problémů dojel celou epizodu, ale ještě jsem stihl ochutnat první úrovně episod dalších, plus jsem v editoru znetvořil první level shareware epizody. Zkušenosti? Možná trochu, ale hlavně - myš. WASD ovládání z Wolfa 3D sice nevykřešete, ale myš se dá použít alespoň pro rychlé otáčení a bleskové přesuny vpřed.

Celé to pak trochu připomíná simulátor jízdy na horské dráze, ale zároveň to z části eliminuje největší problém Wolfensteina 3D - design levelů. Podobně jako jeho předchůdce, i Wolfík trpí jednoduchostí enginu, který toho prostě moc zajímavého neumí. A jediná výzva tak opět spočívá v bludištích. A jakých! Úrovně nemají žádnou větší logiku, je to prostě spleť chodeb v různých texturách, nacistické prase aby se v tom vyznalo.

Nicméně... z nějakého důvodu to prostě docela funguje. S myší v ruce to pěkně odsýpá, skopčáci padají k zemi jedna radost a po sejmutí finálního bosse se i díky závěrečné animace dostaví nečekaně silný pocit satisfakce. "Možná mě z toho bloudění bolí hlava, ale stálo to za to, Hansi!!"

Na výběr máte z několika obtížností, doporučuji to hned ze začátku trochu osolit, na obtížnost nejlehčí pomalu není do čeho střílet ;) Průchod hrou je čisté lineární, žádné odbočky do vedlejších úrovní, nepočítám-li ty tajné, se nekonají. To osobně beru jako plus.

Sympatické je, že hra vás sem tam nutí i do opatrnější stealth akce. Viz popisovaná taktika s nožem a ledvinami. Nábojů se totiž při bezhlavé střelbě často nedostává a tam, kde to jde, je lepší volit chladnou ocel. Nepřátelé také nejsou žádná ořezávátka a i základní vojáci jsou schopní vás 2-3 ranami poslat k zemi, jste-li u nich nerozumně blízko. Často se vám stane, že budete zoufale šmejdit po levelu a s posledními několika procenty života lovit lékárničku, popř. aspoň louži krve (je to fuj, ale je to tak :)

Kratochvílí k rozptýlení je sběr pokladů, který se promítá v dosaženém skóre. Spolu s omezenými životy je to takový pozůstatek z 2D akčních her. Omezený počet životů FPS žánr rychle opustil a skóre přetavil v multiplayerové fragy.

Mám si to zahrát?

Jednoznačně. Shareware epizodu seženete na pár kliknutí a vyplatí se jí tu půlhodinku obětovat. Jasně, z úrovní vám možná půjde hlava kolem, ale jinak Wolfík v testu hratelnosti i po těch letech obstál pozoruhodně dobře.

Ne nadarmo je Wolfenstein 3D obecně považován za základní stavební kámen žánru. Hraje se přesně tak, jak byste u FPS střílečky očekávali. Žádné kudrlinky okolo. Řízná akce, déšť kulek a potoky krve!

Typů nepřátel by sice mohlo být více, ale vyloženě slabé to není - máme tu základního hnědého skopčáka, ostřejšího modrého, nejostřejšího bílého, dále psa a hrstku finálních bossů. Takže terčů je dost. Krvavou jízdu zpestřuje střízlivý arzenál - nůž, pistole, machine gun a chain gun. Oproti zoufalému fireballu z Catacomb 3-D rozhodně krok správným směrem.

Pod čarou

Původně PC hra se vzhledem ke svému úspěchu dočkala řady portů na ostatní platformy. Nechvalně proslulý je port pro konzoli SNES, který vzhledem k family-friendly politice Nintenda prošel brutální cenzurou. Pryč jsou přímé variace na nacistickou symboliku, Adolf Hitler je nahrazen smyšleným bossem, zmizela veškerá krev a ze psů se staly krysy. Protože střílení do lidí je v pohodě, ale u pejsků už přeci překračujeme jisté morální hranice, že! :) Na druhé straně má tato verze i několik vylepšení, jako je například dvojice nových zbraní - plamenomet a raketomet. Vítaným pomocníkem je také automapa.

Nedávno se neoficiálního portu Wolfensteina 3D dočkala i konzole Sega Mega Drive. Kolem portů a předělávek je vůbec poměrně živo, lví podíl na tom mají kompletní zdrojové kódy, které byly uvolněny roku 1995. Jedním z aktuálních zajímavých projektů je Brutal Wolfenstein (ten je ale stavěný kolem ZDoomu) a existují samozřejmě i moderní porty pro hraní na současných platformách, jedním z nich je např. ECWolf.

Hlavním zdrojem inspirace co se tematického zasazení týče byla stealth akce Castle Wolfenstein.

• Plánuji dohrát: Už jsem kdysi dohrál, nebál bych se toho ani dnes :)
• Wolfenstein 3D na Mobygames.
• Další na řadě: Catacomb Trilogy