"Co vypadá jako Wolfenstein 3D, ale není to Wolfenstein 3D?" Správně, je to přímý technologický předchůdce Wolfa, fantasy FPS akce Catacomb 3-D (aka Catacombs 3 & Catacomb 3-D: The Descent).
Dalo by se říct, že co je Wolfenstein pro Dooma, je Catacomb 3-D pro sérii Heretic / Hexen. V prostředí načrtnutém dle tradičních fantasy schémat se v roli mága vydáváte do útrob pevnosti Licha jménem Nemesis zachránit osobu jménem Grelminar. Což je asi tak vše, co k hraní potřebujete vědět.
Technické zpracování
Hra Catacomb 3-D vyšla z dílny id Software roku 1991 a dle všeho jde o jeden z prvních příkladů klasické FPS akce tak, jak jsme je znali až do příchodu skutečných 3D enginů a la Quake. Důvtipný raycasting engine, viditelná zbraň a uzavřené bludiště naplněné nepřáteli a power-upy.
Začátky to byly skutečně skromné. Hra běží v EGA režimu, což znamená ukrutně limitujících 16 barev, kteréžto můžeme snadno sčítat na hrubých texturách zdí. Podlaha a stropy otexturovány nejsou. Nepřátelé jsou vyvedeni formou ohavných, ač překvapivě stylových, spritů. Cvičené oko si brzy všimne jedné věci - nepřátelé k hráči vždy a za každých okolností stojí čelem. Boky a záď nemají, pravděpodobně je o ně připravil výše zmíněný Nemesis.
O zvucích a hudbě nemá smysl mluvit. Hra sice podporuje AdLib, ale příliš ho nevyužívá. Několik nevýrazných zvuků nezaujme a hudební smyčku doporučuji vypnout hned na začátku. Nežertuji. Hudební motiv má totiž přibližně osm vteřin, které se stále dokola opakují!
Hra počítá s ovládáním z klávesnice, moderní kombinace WASD + myš se nakonfigurovat nedá. Nicméně myš jde využít alespoň k rychlému otáčení.
Jak se to hraje?
Hra je rozdělena na dvacet pater. Zajímavé je, že patra nejdou striktně za sebou: deváté patro s názvem Access Floor je jakési rozcestí, které nám pomocí portálů dovolí přístup do několika pater pokročilejších. A např. do patra číslo 17 se dostaneme cestou přes patra 16 -> 12 -> 13. Patra tedy nefungují jako prosté číslování úrovní, ale odkazují na strukturu rozsáhlé (a lehce zvrácené) pevnosti. To je ostatně patrné i z jejich názvů - Tower One, Fens of Insanity, Lower Dungeon, Halls of Blood apod.
Překvapilo mě, že i patra samotná jsou dělená na úseky nesoucí vlastní jméno. Např. hned v prvním patře projdete Path to Keep až ke Keep Entrance. Vzhledem ke stále se opakujícím texturám prostředí jsou tyto krátké jmenovky vítaným pomocníkem při navigaci. Kompas v pravé dolní části obrazovky je samozřejmě k ničemu. Postup patry je jinak klasický - eliminujete nepřátele, nacházíte klíče a pomocí klíčů otevíráte magické brány vedoucí do dalších částí labyrintu. Občas musíte pro další postup rozstřelit magickou zeď, která se ovšem tváří jako zeď normální, takže nezbývá než bezhlavě pálit kolem sebe a doufat, že se trefíte.
Zbraňový arzenál je vyloženě chudý. Coby mocný mág máte k dispozici toliko vlastní ruku, jejímž prostřednictvím vyvoláváte firebally. Použít můžete ještě sekundární útok - čím déle tlačítko pro střelu držíte, tím bude fireball ničivější. Vzhledem ke kadenci, jakou jste schopni vrhat základní firebally, je ovšem sekundární útok zhola zbytečný.
Jediné co vám v boji může dále pomáhat, jsou power-upy, které se v průběhu hry po sebrání ukládají do inventáře a které můžete kdykoliv vyvolat. Jde o dvojici ničivých útočných komb Bolts a Nukes doplněnou o léčivé lahvičky. Coby indikátor zdraví funguje obrázek hrdiny vpravo nahoře. Vypadá-li jako lebka, máte namále.
Mám si to zahrát?
Maximálně na pár minut, ze studijních důvodů. Hlavní problém hry vychází z jednoduchosti enginu - jde o stavbu úrovní. Protože engine neumožňuje žádné pokročilejší kousky, mohli vám tvůrci Catacomb 3D herní čas natáhnout jediným způsobem - stavěním bludišť. Automaping samozřejmě neexistuje. Není to sice vyloženě nepřehledné a úrovně jsou docela malé, i tak to ale unavuje. Zvlášť v kombinaci s otravným zasekáváním se o zdi. I když zeď jen tak lehce líznete v ostrém úhlu, zaseknete se o ní. Abyste se "odsekli", musíte být natočeni čelem od ní.
Textury prostředí se sice poměrně často mění, ale skladba nepřátel je k uzoufání nudná. Za svou 99 minutovou seanci jsem se prostřílel až k onomu rozcestí v devátém patře, ze kterého jsem postupně navštívil několik dalších pater, a za celou tu dobu jsem narazil jen na tři typy nepřátel - základního skřeta / hobita / ewoka, zeleného trola a slaboučkého netopýra. Toť vše. V kombinaci s chudým arzenálem je to celé takové nemastné, neslané, prázdné.
Hra má sice několik zajímavých prvků, jako jsou nelineární propojení úrovní, teleporty, názvy místností a základní inventář s power-upy, to z ní ale nedělá lepší FPS akci. Sečteno a podtrženo, je to takový nevybroušený diamant, prototyp, a ne nadarmo se až na Wolfíka vzpomíná jako na legendu.
Nejspíš ten samý pan Portál, co si o pár let později zahrál v Diablu.
Pod čarou
Na Catacomb 3-D navázala trilogie Catacomb Trilogy (Catacomb Adventure Series) obsahující hry Catacomb Abyss, Catacomb Armageddon a Catacomb Apocalypse. Za touto trilogií už nestál id software, byla vyvíjena pod křídly Softdisku. Původně jsem chtěl Catacomb Trilogy smáznout v jednom článku spolu s Catacomb 3-D, ale po zkušebním zahrání Catacomb Armageddon jsem změnil názor. Je tam zjevně pár vylepšení, kvůli kterým se vyplatí všechny tři hry zkusit. Napíšu si je v seznamu někam do roku 1992.
Pokud chcete hlouběji do minulosti, zkuste Hovertank 3D, který používá ještě ranější verzi enginu, který nakonec vyústil ve Wolfensteina 3D.
- Plánuji dohrát: NE, 99 minut mi stačí.
- Catacomb 3D na Mobygames.
- Další na řadě: Wolfenstein 3D
Btw. díky za doplnění seznamu v komentářích pod minulým článkem. V klidu si to projedu a opomenuté kusy zapíšu.
Dal jsem tomu poloviční čas, a po prvním skonu již také neplánuji dohrát.
Kdyby na světě byla tahle jedna jediná FPS a žádná jiná, asi by to nakonec jako šlo pařit – s pořizovanou mapkou úrovní, v kterých jsem se nějak moc nezorientoval, ale i tak metodou pokus omyl postupoval dál do dalších úrovní… až jsem nakonec svůj život mrzce skončil v již opravdových katakombách (název úrovně). Tam jsem se díky již zmíněnému locku o zeď ocitl tváří v tvář třem těm velkým příšerám a ty si mně díky právě došlým boltům vychutnaly.
Repertoár zbraní je skutečně chudý, a byť ty bolty jsou celkem dost efektivní, atomovka (nuke) je naopak propadák dne – ty větší příšery si jejího použití před mou smrtí nějak ani nepovšimly :)
Získané skóre asi 55400 bodů i tak s přehledem stačilo na největší rekordmany v tabulce, kteří měli skóre v desítkách až max. stovkách bodů – což asi také svědčí o nevalných herních kvalitách a přitažlivosti Catacomb 3-D.
Pěknou recenzi – přečetl jsem, obrázky – viděl jsem, hraní na nikdy – odložil jsem. Asi si počkám až na Wolfíka, kterého jsem vlastně nikdy nedohrál. Když přišlo na střílení pejsků, hraní jsem vzdal :).
Kompletný zoznam FPS hier je napr. tu: http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_first-person_shooters
Jinak celkem zajímavé by bylo znát dobové prodeje a oblíbenost této hry – když následně vznikly hned 3 její pokračování. To se málokdy stává i u podstatně známějších titulů…
Na tenhle druh informací jsem nikde nenarazil. Obecně toho o celé sérii nikde moc není. Jen pár fanouškovských sajt, ale většinou dost starých a nekompletních.
Ale těm pokračováním se nedivim. Vydavatel (Softdisk) měl technologii a při její jednoduchosti asi nebylo těžké pověřit pár lidí splácáním dalších dílů. Zvlášť měli-li k dispozici nějaký základní editor. Však si to vem – úrovně jsou placka, sprity nepřátel mají 3 frejmy, sem tam nějaká ta dekorace na stěnu. To se dá splácat skoro za víkend :) Třeba postavit dobrou úroveň v takovém Doomovi už je úplně jiné kafe, u Catacomb 3D je to jako když si na čtverečkovaném papíře vybarvuješ políčka.
To je fakt, vytvářet takovéto levely bych asi po pár pivech zvládnul i já :)
Jinak nám a dalším podobným měkoušům, kteří rezignovali na finální pokoření Nemesise, nastavil zrcadlo hrdina Kraileth, se svým Catacomb 3D walkthrough :
https://www.youtube.com/playlist?list=PL4D55945C4F366CB5
Btw Nemesis i ti jeho demoni, střílející firebally, jsou graficky zpracováni na slušné úrovni.
Podobně jako celý zbytek bestiáře v této hře ale i tito evidentně trpí poměrně velkým „hit-recovery“ – tudíž jejich zdolání dle videa nepředstavuje problém, hodný jakéhokoliv jen trochu udatnějšího hrdiny :)
Zatím nepodstoupenou výzvou tak zůstává replay na nejtěžší obtížnost. Kdo takovouto výzvu dobrovolně podstoupí ? :D
Ten bestiář opravu není graficky úplně špatný. Ano, je to hnusné, ale tak nějak sympaticky EGA hnusné. Hraju Wolfíka, kde je sice o kus víc barev, ale ta banda nácků mi graficky připadá horší. Nízkému rozlišení asi sluší víc schematičnost, než snaha o detaily. Ale herně je to samozřejmě někde jinde, už jsem chytil rytmus a kosim esesáky jak na běžícím páse i na obtížnost „Bring ‚em on“ :)
Ok – Catacomb 3D ponechme zasvěceným a jde se na Wolfa :)
tak já se těším na článek Wonfenstein 3-D ! :) :) :)
Tak to hraju na 386ce a není to zase tak špatný. Občas jsem měl infarktové stavy, když jsem se otočil a ten indián byl hned za mnou a pak když přišly ty dvě zelený příšery :D Teď jsem v 5. levelu a nějak se z něj nemůžu vymotat. Jasně, je to stereotyp, ale na chvíli zabaví :)
Že po vynoření z portálu hned za hlavní postavou stojí příšera je skutečně určitým zpestřujícím aspektem této hry :)
Automapa ale skutečně chybí a díky podobnému designu místností je to někdy místo zábavy skutečně jen zmatené bloudění.
Díky za seznámení s tímto titulem. Já začal tedy až u Wolfa ;)