Není to vůbec tak dávno. Psal se rok MCMXCI (1991), Svěrák dotočil Obecnou školu, Olmer svůj Tankový prapor, Viktor Kožený vstoupil toho léta do pantomimy jménem kupónová privatizace, československá Škodovka nestíhala šroubovat svůj Favorit a průměrný plat činil 3792,- Kč. Silák a bavič Franta Kocourek umírá s Freddie Mercurym, do toho si dovolí Troška premiéru filmu Slunce, seno, erotika.
K událostem ze světa: z Československa se objevují první pokusy připojit se do internetu, matička Rus dostává „po čuni“ rozpadem SSSR, ještě předtím se Češi loučí se slzami v očích se sovětskými okupačními vojsky. V Iráku začíná humanitární mise s názvem Operace pouštní bouře a z výrobního pásu sjel poslední Trabant. Vraťme se však zpět do vznikající ČSFR, kde se v Orlíku začíná nedobrovolně koupat nemálo podnikatelů a šest vězňů „bere dráhu“ z Leopoldova.
Proč takový výčet událostí? Inu, aby bylo jasné, že rok 1991 nebyl jen tak obyčejným a bezvýznamným. Samozřejmě událostí bylo nepočítaně, jen nebylo od věci připomenout si, jak byla doba po revoluci bohatá na nové události a plná změn v krátkém časovém období. Je zajímavé, že člověk na to špatné a horší dříve či později zapomene a vzpomíná na staré časy s nostalgií.
Právě v době porevoluční u nás zažívají největší rozkvět herní automaty neurčené k peněžní výhře (ve vyspělém světě zlatý věk arcade automatů pomalu končil, resp. automaty sbíraly síly na nabrání druhého dechu v první půlce let devadesátých - pozn. Sledge). Bohužel éra to byla krátká, ale o to více intenzivní. Setkávat jsme se s nimi mohli od 80tých let. Jednalo se o stroje na zábavu, kde za peníze bylo umožněno hrát zabudovanou videohru. V ČR to bylo nejčastěji co hra to 2,- Kč, byly i výjimky, jako třeba dobové jukeboxy, kde za vhozenou 1,- Kč jste stiskli tlačítko s oblíbeným hudebním interpretem a pod jehlu najela ze zásobníku gramofonová deska, např.Všechno na Mars (ano, dřívější jukeboxy byly na gramofonové desky). Zpátky k herním automatům – do nich se vhazovala tzv. dvojka (dvoukoruna). Pokud jste patřili mezi šťastlivce a měli nějaké peníze, bylo třeba si rozměnit na ony dvojky. S herními automaty jste se nejčastěji mohli setkat v maringotkách na poutích, zábavách a běžně byly součástí či doprovodem kolotočů a kolotočářů, a nebo byly umístěny v předsálí hospod. Takové rozměnění peněz se neobešlo bez pořádné tlačenice u vstupu do maringotky, kde za rozměňovacím okénkem Vás často čekala osoba s lehce zpochybnitelným odérem a nemytá zrovna pravidelně (na wc chodili kolotočáři do hospody a pro mléko do obchodu si obsluha posílala děti - pozn.redaktora „tímto zdravím Honzu“). Jak bylo naznačeno, u „strojů“ jste potkali především děti a teenagery.
Fandové videoher vydrželi celé hodiny v kuse i třeba jen postávat a koukat, jak druzí hrají. Ti, kteří měli to štěstí, že sami hráli a k automatu se prodrali, navíc ještě měli peníze, si mohli vychutnávat herní dobrodružství. Bylo to prostě nepopsatelné vzrušení – všichni kolem hráče (případně 2 hráčů) rozdávali rady nebo jen tiše přihlíželi a „učili se“ od mistrů, kteří hru skutečně bravurně ovládali a byli schopni ji dohrát celou až do konce na pouhou jednu dvoukorunu. U mnoha her bylo možné vhodit další minci a pokračovat ve hře, pokud onen hráč stihl většinou do 10 vteřin vhodit minci a zmáčknout tlačítko pro pokračování, nebo se druhý hráč mohl přidat k prvnímu během hry. Takovou situaci většinou doprovázelo typické zdvořilostní „Můžu se přidat?“, kdo tak neučinil, počastoval se s nemálo nadávkami. Kolem maringotek bylo možné potkat a seznámit se s opravdovými srdcaři a fanoušky videoher, ale také dost pochybné existence od dětí, co zde trávili většinu času (i toho školního), až po zlodějíčky a grázly.
Vzpomenout lze na vynikající tituly jako např. Vigilante, Final Fight, Rambo III., OutRun, Street Fighter II., Galaga, Galaxian, Fighter’s history, Vendetta, Shinobi, Robocop, Donkey Kong a mnoho a mnoho dalších nezapomenutelných i nestárnoucích skvostů.
Úsměvné je, že dříve mnozí ani netušili co to coin-op znamená. U herních automatů jsem se také setkal poprvé v životě s opravdovou přenosnou konzolí. Byl to první černobílý Gameboy, ale to už je jiný příběh.
V dnešní době máme výhodu internetu a emulace, ale nechybí Vám u toho právě to kouzlo z dřívějška? Vzpomínáte si na nějakou automatovku?
Autor: lucky devil
Zdroj obrázku: http://cnslouny.unas.cz/e-ga/g-m-cs1990-92-o.htm
Doba krasná, ješte že existují projekty jako http://www.arcadehry.cz/museum :-)
Je to Coin-***op***. „Op“ jako „Operated“. Oceňuji sebekritické „Úsměvné je, že dříve mnozí ani netušili co to coin-up znamená.“, ale v současnosti by snad každý mohl použít aspoň tu Wikipedii…
Výborný, zábavný a skvěle napsaný článek. Já se k automatům dostal paradoxně později než k PC. V královéhradeckém PRIORu (později TESCU), byli dva. Nejprve Street Fighter 2 a později nějaké SEGA motorky s ovládáním pomocí volantu. Oboje bylo samozřejmě návykové.
Kolem roku 1999 vyšla v Excaliburu (z dnešního autorskoprávního pohledu kontroverzní) CD příloha s emulátory všemožných mašin včetně herních romů (!!!) Nejvíc si mě získal MAME emulátor automatů a právě hra Final Fight, která esteticky připomína Street Fightera, ale byla zábavnější a s bráchou na jedné klávesnici jsme se něco namlátili zákeřných padouchů.
A ještě k současnosti – nedávno jsem procházel nově zrekonstruovaným obchodním centrem Futurum (Hradec Králové) a v horním patře jsem objevil model formule, ve které sedělo dítě a kroutilo volantem. K mému překvapení byl uvnitř monitor… automaty se přesunuly z maringotek do obchodních center a je vidět, že tu s námi budou ještě dlouho.
Teď po sobě ten příspěvek čtu… a omlouvám se za pravopisné chyby. Ach ty vzpomínky… ;)
Tušil jsem, že se chytíš :-) Coin-operated entertainment machine.
Nojo, mě tahle automatová doba úplně minula a víte co? Vůbec mi to nevadí :)
Zažil sem to, byly to ty nejhustší hry jak svině.
To máš naprostou pravdu. Pamatuji jak se hrálo a debatovalo nesčetněkrát v maringotce až do půlnoci, holt platící zákazníci měli zelenou. Občas nás kolotočář musel hnát klackem, jinak by nespal nikdy.
No u nás v BA boli takéto „centrá“ tri. Jedno bolo na nábreží Dunaja, kde boli aj permanentné kolotoče a kde ich každý rok vytopilo. Asi preto to aj zabalili. No bol som tam 2x a vždy si bolo treba dávať pozor na vrecká a ženy na kabelky. Takže ja som mal pocit, že sa tam schádzala skutočne niekedy spodina. Potom jedno bolo ešte v obchodnom dome (teraz je to Tesco na Kamennom námestí). To bolo celkom normálne na podiv – nepúšťali tam asi hocikoho a dávali si pozor. A posledné čo si pamätám bolo v tržnici novej. Ale to si pamätám len matne – lebo som tam bol len raz – nakoľko tržnica bola okrem miesta na nákup zeleniny aj miestom nespokojných manželov, čo si radšej vypili vínko vo vinotéke ako by počúvali manželku doma :-). Ešte si pamätám jednu herňu – bola v terajšom sub-clube – bol to atómový bunker. Ale tam som nebol nikdy.
pěkně a vtipně napsaný článek, jen tak dál ! :-)
Díky, budu se snažit.
Taky si pamatuju na to, že zhruba v té době spolužáci přišli na způsob jak automat oblbnout mechanismem z elektrického zapalovače na plyn, vhoně připojeného drátkama na kostru. Fungovalo to jak kde a hlavně personál místní sámošky za to pochopitelně fackoval :)
Já se coin-op hraní tak nějak neúčastnil, o to víc mě to baví teď, nejlépe ve zmiňovaném Arcade Muzeu :)
Matně si vzpomínám na incident jednoho „umělce“ s podložkami na provázku s obsluhou jež sledovala dění kolem automatů. Při pokusu o vhození děravé mice byl lapen při činu a se zlou se potázal. (též pravá česká fackovačka)