Star Trek: 25th Anniversary

Star Trek má odjakživa na dobré hry dost smůlu a většina titulů licenci spíš neuctivě těží, než rozvíjí. I tak se ale v desítkách jinak průměrných Star Trekových her pár chutných soust s trochou snahy najít dá. Vyloženě povedené first-person akce ze série Elite Force budiž důkazem.

Point'n'click adventury 25th Anniversary, Judgment Rites a Final Unity také patří k tomu lepšímu, co herní Star Trek může nabídnout. Ostatně, adventury jsou pro v zásadě nepříliš akční Star Trek ideálním žánrem. Na rozdíl od výše zmíněných stříleček, kde likvidace stovek protivníků rotačními fázeromety (podle vzoru kulomet) působila lehce nepatřičně.

Pojďme se tedy spolu pustit tam, kam jsem se já ještě nevydal, a ponořme se do dobrodružství legendární trojice ve složení kapitán James T. Kirk, vědecký důstojník Spock a lodní lékař Leonard "Bones" McCoy v první z uvedených adventur, tedy Star Trek: 25th Anniversary.

Hra je kombinací klasické 2D adventury a vesmírného simulátoru. Zní to jako ideální mix, bohužel musím hned začít negativně - simulátorová část je špatně zpracovaná a vyloženě otravná. A co hůř, ke Star Treku nesedí. Způsobem, jakým lodě manévrují, se mohou honit X-Wingy a Tie Fightery ve Star Wars, popř. lodě třídy Defiant ve Star Treku, ale USS Enterprise NCC-1701, tzn. Constitution class, je loď rozměrná a relativně neohrabaná. Rozhodně se nedokáže otočit o 360° během několika vteřin.

Každý boj navíc probíhá podle stejné šablony - nahodíte štíty a zbraně a rotujete v jednom směru tak dlouho, dokud se před vámi neobjeví nepřátelská loď. Pak zahájíte zběsilou palbu levým (fejzry) a pravým (fotonová torpéda) tlačítkem myši a činíte tak dlouho, dokud Spock nezahlásí, že byl nepřítel vyřazen z boje, popř. zdrhá. V celém procesu vám napomáhá radar, ale ten je bohužel zjednodušen tak, že je vlastně k ničemu. Pokud dojde k poškození nějaké části Enterprise, můžete dát Scottymu příkaz k zahájení oprav. A to je asi tak celé. Je to mdlé a není o co stát.

Jediné, co je na můstku Enterprise opravdu zajímavé, je palubní počítač. Obsahuje poměrně velkou databázi klíčových slov, o kterých vám poví +- odstavec textu. Není to jen zajímavá blbůstka na hraní, některé informace vydolované z počítače jsou důležité pro postup ve hře.

Tam, kde selhává simulátorová složka, ta adventurní naopak exceluje. Hra je po vzoru seriálu rozdělena do několika epizod a každá epizoda se odehrává na pouhých několika obrazovkách. Trochu mi to připomnělo Full Throttle. Průběh je pokaždé velmi podobný - začnete misi, odbudete si jeden zbytečný vesmírný souboj, zeptáte se palubního počítače na pár klíčových slov, čapnete Kirka, McCoye, Spocka a bezejmenného bezpečnostního důstojníka (proslulý red shirt) a necháte se transportovat na planetu, popř. vesmírnou stanici. Zde vás čeká hrstka obrazovek se zapeklitým rébusem k řešení.

Mohlo by zdát, že omezený prostor zabrání dlouhým zákysům a hratelnost tak bude příjemně odsýpat, ale tak snadné to zas není. Můžete totiž do jisté míry ovládat každou z postav a k dispozici máte také vědecký i lékařský trikordér. Každý předmět či objekt ve hře je důležité prozkoumat ze všech stran a úhlů, jen tak často dostanete informaci nezbytnou k dalšímu postupu. Některé úkoly může vykonat jen konkrétní postava, např. počítač na vesmírné základně musí, poměrně logicky, začít zkoumat vědecký důstojník Spock. Někdy může tento přístup znamenat zbytečnou komplikaci, ale v zásadě to celé funguje docela hezky a výsledek opravdu působí jako epizoda seriálu.

Příklad: vstoupíte do místnosti a projedete aktivní objekty dvojicí trikordérů. Každá z uvedených akcí většinou spustí výměnu názorů mezi hlavními protagonisty doplněnou legendárním špičkováním Bonese se Spockem. Dále pošlete Spocka prozkoumat palubní počítač, McCoy ošetří zraněné a kapitán Kirk si trochu zapřemýšlí nahlas. Což vás většinou navede k možnému řešení.

Zajímavé je větvení dialogů. Při jednání s NPC můžete většinou volit z několika možností - jedna je většinou Picardovsky diplomatická, jedna Kirkovsky přidrzlá a ostatní tak někde mezi. Podle zvolených odpovědí se k vám postavy chovají. Špatný postup, a to nejen v konverzacích, ale i při hraní samotném, může změnit průběh mise a ovlivnit její celkový výsledek.

Na konci každé mise totiž obdržíte hodnocení od Hvězdné flotily. Byli jste hrubí a na kritických místech jste spíš než mozek používali svaly, následkem čehož umírali lidé? Pochvalu nečekejte. Hra je tedy příjemně nelineární a nabízí řadu možností, jak se dobrat více či méně šťastného konce. Daní za nelinearitu jsou drobné chybky v návaznosti - např. v misi Another Fine Mess se mi stalo, že Harry Mudd ležel omráčený na lůžku a zároveň se o dvě místnosti dál přehraboval v krabici.

V každé z epizod vás čeká i jedna zajímavá, i když trochu morbidní, minihra. Ono vlastně nejde o minihru, protože za její splnění jste trestání sníženým hodnocením, berte to tedy spíš jako takový vtípek. Jde o to, že nebohý bezpečnostní důstojník, tedy red shirt, může ve většině epizod bídně zhynout. A fígl je ve nalezení postupu, který bezpečáka zprovodí ze světa.

Uvedená minihra, stejně jako výše popisovaná nelineárnost, zajišťují na poměry adventur docela slušnou znovuhratelnost. Na první dohrání se samozřejmě budete chtít hrou prokousat s čistým štítem, ale určitě ve váš bude hlodat červík. Co když budu trochu agresivnější? Co když budu v rozhovorech útočnější a v plnění misí méně obezřetný? Ovlivní mé nízké hodnocení výsledek hry? Inu, co myslíte? ;)

Po technické stránce není hře nic moc co vytknout. Grafika je pohledná, byť postavičky vypadají na první pohled trochu jako komixové karikatury sebe sama, ale po chvilce hraní vám to docela sedne a na daný styl si zvyknete. Dost ošklivý je jen simulátor, konkrétně modely nepřátelských lodí - jsou-li kousek od Enterprise, vidíte na obrazovce v podstatě jen rozmazané fleky.

CD verze hry disponuje plným namluvením, kterého se zhostila kompletní posádka původní USS Enterprise. Uhura, Sulu, Chekov a Scotty si bohužel moc nezařádili, hra je trestuhodně opomíjí, ale hlavní trojice namluvila pořádný flák textu.

S namluvením jsem měl jen jeden drobný problém - podle mého herci nebyli v jednom studiu, ale každý své party namlouval někde jinde. Názorové výměny nejsou zdaleka tak šťavnaté, jako na televizní obrazovce, a podle mě je to jednoduše proto, že aktéři nebyli spolu na jednom místě.

Hudba na obyčejnou FM syntézu není zlá, jen je docela nahlas a občas leze do dialogů. Příjemné je zvukové pozadí na můstku Enterprise, které správě startrekově pípá a vrčí.

Pro zajímavost - v původní disketové verzi hry byla poslední mise poměrně krátká, což se nesetkalo s vřelým přijetím. CD verze hry tedy finální epizodu značně rozšiřuje, bohužel přidává i nějaké ty chyby. Je tedy možné dostat se do bodu, ze kterého není možné hru dohrát. Takže pozor!

Výsledek? Výborná nelineární adventura s poměrně logickými hádankami, kterou kazí zprasený simulátor. Ten sice v prostřední fázi ustupuje do pozadí, ale na samotném konci se vrátí v plné síle.

Pro trekkies povinnost, pro vyznavače adventur lákavá volba, pro všechny ostatní nudná stará hra. Já jako obtloustlý sarkastický fanda Star Treku hodnotím kladně. A nebýt simulátoru, bylo by to na výbornou.

Ještě dodám, že Star Trek: 25th Anniversary disponuje vtipnou protipirátskou ochranou. V briefingu na začátku každé z episod je jasně řečeno, kam máte letět. Pokud se vydáte na špatné místo, čeká vás nezvládnutelný vesmírný souboj a konec hry. Aby vás podobná zlá ošklivá věc nepotkala, je třeba nahlédnout do mapy sektoru, která se nalézá kde jinde, než v manuálu.