Osadníci: Warcraft polsky a blbě

Nastal čas zahrát si něco z kategorie odpad. Znáte to, text se pak píše skoro sám. Uděláte si prdel z onoho, zesměšníte to, deklasujete tamto a hle, článek je hotov a návštěvnost proudí. Což je dobré, protože návštěvnost, stejně jako koření, musí proudit! A kdo ví, třeba se z odpadu nakonec vyklube příjemné překvapení, jak se nedávno stalo s Revolt of Don's Knight.

Osadníci jsou polská real-time strategie z roku 1996. V Polsku samotném byla hra dostupná pod názvem Polanie, v Německu jste v regálech mohli narazit na Victory. Českou distribuci měl pod palcem podnikavý Petr Vochozka a zajistil Osadníkům i českou lokalizaci. O té si ještě povíme dále, je totiž naprosto bezkonkurenční.

Hra má samozřejmě nějaký příběh, ale není třeba ho příliš rozebírat, postačí, když budeme vědět, že se v temných hvozdech řežou bratři Slované s jinými bratry Slovany. Základní kampaň má hezkých 25 misí, CD verze obsahuje navíc dalších 5 kratších kampaní, každá cca po pěti misích.

Hned na první pohled je jasné, odkud proudí vlahý vánek inspirace. Osadníci jsou Warcraft přes kopírák. Bohužel tam, kde má Blizzard armádu vynikajících grafiků a animátorů, mají kluci z Polska... inu, kluky z Polska. Animace jednotek mají v porovnání s originálem sotva třetinu frejmů, grafika polovinu barev a tam, kde se Blizzard chlubí smyslem pro detail, nasazují Poláci univerzální hnědou a zelenou výplň. A "inspirace" jde ještě dál - zvuky šípů v Osadnících jsou úplně stejné, jako ve Warcraftu. Jediný rozdíl je, že v Osadnících je sampl utnutý o pár desítek milisekund dříve.

Ale čert vem audiovizuální stránku, ostatně všichni dobře víme, jaké skvosty jsme tehdy produkovali my. Hlavně, když se to bude dobře hrát, ne?

Na první pohled tu máme naprosto standardní real-time strategii. Stavíme základnu, v různých typech budov najímáme různé typy jednotek, pročež je nutné zajistit stálý přísun stavebních surovin. Klasika. To, že základní stavební surovinou je mléko, které vám zajišťují pasoucí se krávy, je vlastně docela vtipné.

Než se pustím do další zdrcující kritiky, rád bych vypíchl několik příjemných detailů, kterými se hra přeci jen pochlubit může. V první řadě je to možnost označení libovolného počtu jednotek, podobně, jako v sérii Command & Conquer. Jen škoda, že označené jednotky nelze seskupovat pod klávesové zkratky. Dalším dobrým nápadem jsou léčivé oltáře umístěné povětšinou poblíž základny a dále pak na vybraných místech na mapě. Jednotka, která si stoupne vedle, je za pár sekund uzdravena. A nakonec - pasoucí se krávy sice decimují zeleň, ta ale posléze sama dorůstá. V zásadě tam máte nekonečnou zásobu surovin.

Tím nám bohužel výčet kladů končí a následuje horor. Po prvních minutách hraní probublá na povrch otřesný pathfinding. V tomhle ohledu nebyl dokonalý ani Warcraft, ale to, co předvádí Osadníci, je skutečně na pováženou. Příklad: označíte trojici jednotek a pošlete je přes most o šířce jedné jednotky. Když máte štěstí, podaří se prvním dvěma jednotkám záludnou nástrahu úspěšně překonat, ovšem jednotka třetí vyhodnotí most jako beznadějně neprůchozí a rozhodne se pro výlet kolem celé mapy.

Když máte štěstí, rozmyslí si to po několika vteřinách, protože pathfinding, který vždy řeší plochu cca 5x5 políček a pak provádí reset, zabere znova a zjistí, že most už je volný. Chraň bůh, pokud na něj ovšem vleze některá další jednotka. Pak se situace opakuje. A teď si představte ten chaos, když se přes most snaží probojovat jednotek šest.

Hned po pathfindingu vás zarazí podivně komplikovaný způsob výstavby základny. Řekněme, že chcete postavit stáje. Označíte na základní budovu, zvolíte stáje a kliknete místo na mapě, kde chcete stavět. Na tomto místě se objeví hromada kamení a dřeva a... nic se neděje. Musíte totiž dále označit dřevorubce a dalším kliknutím ho poslat stavět. Budiž, dalo by se přežít. Ale je tu další zádrhel. V normální real-time strategii si postavíte kasárna a počet produkovatelných jednotek je omezen jen globálním populačním limitem. Ne tak v Osadnících. Tady má populační strop každá budova!

Postavíte myslivnu, v ní šest dřevorubců a konec. Chcete-li dřevorubce další, musíte postavit i další myslivnu. Pokročilejší budovy mají populační limit dokonce nižší a takový rytíř má jeden celý dům pro sebe. V konečném důsledku je tak produkce jednotek absurdně drahá a pomalá. Základna navíc nemá jednu centrální budovu (popř. jednotku), která by řídila výstavbu dalších budov. Celé to funguje spíš jako takový pavouk - ze základní budovy můžete stavět kasárna, z kasárna pak zbrojnici nebo dům rytíře atp. V nabídkách ke stavbě pak vždy vidíte jen ty budovy a jednotky, na které máte zrovna suroviny, zbytek je skrytý. Výsledek? Nepřehledný bordel.

Samotná základní surovina je také problém. Za prvé nikdy nevíte, kolik přesně máte natěženo - přehled je jen obecný, aktuální stav mléka je indikován bílým sloupcem v pravé části obrazovky. Za druhé netušíte, kolik vás která budova či jednotka vlastně bude stát. Ano, dá se orientovat pomocí zarážek ve sloupci, ale raději bych exaktní čísla. Maximální možná hodnota skladovaného mléka je směšně nízká. Postavíte budovu a jednotku a jste na nule a čekáte, až vám krávy zase nadojí. To dále zpomaluje už tak dost pomalou výstavbu. A nikdy nebudete mít pocit, že vám ekonomika "šlape".

I boj samotný stojí za starou bačkoru. Umělá inteligence nepřítele v podstatě neexistuje, sem tam na vás počítač pošle chaotickou skupinu jednotek, která díky problémům s pathfindingem dorazí rozptýleně a není problém jí eliminovat. Zapotíte se občas jen na začátku mise, než si zvládnete vystavět aspoň trochu rozumnou obranu. Díky pomalému rozjezdu a tempu hry ovšem začátek mise může trvat i 15-20 minut. Nuda k uzoufání.

Jednotky jsou nezajímavé, podobné si jako vejce vejci, obě strany mají navíc úplně ty samé. Mise jsou stereotypní - ale nevylučuji, že se později objeví něco zajímavého, sílu jsem měl jen na prvních sedm. Nenalézám nic, co by mě přesvědčilo hrát dál.

No, a jsme u slibované lokalizace. Texty v češtině mnohdy nedávají smysl a jsou napsány jednoduše neuměle, ale nad tím by ještě šlo přimhouřit oko. Ovšem dabing, to je zlatý fond lidové zábavy! Dámy a pánové, toto je jediný důvod, proč Osadníky každému vřele doporučuji k zahrání. Moravský přízvuk, mutující rádoby drsňák, rozverná desetiletá dabérka, čtyřprocentní imitace Václava Klause, tam je všechno! Slova nedokáží onen nadpozemský zážitek popsat, proto jsem si dovolil krátkou demonstraci v podobě videa ze hry.

A ještě citace z intra:
Nepřítel je ještě ve vesnici a plundruje chaty, zabíjí ženy a znásilňuje muže :-)

Ano, včetně smajlíku. Cha cha, cho cho, chi chi.

Nebudu vás dále trápit. Překvapení se nekoná a Osadníky je lepší zapomenout. Až na pár drobných vylepšení je to špatná kopie Warcrafta, která originálu nesahá ani po bradavice na chodidlech. To, že byla audiovizuální stránka hry v době vydání beznadějně zastaralá je mi upřímně jedno, ale mizernou umělou inteligenci, stupidní pathfinding, zbytečně složitou výstavbu základny, rozvleklé tempo a nedomyšlený management zdrojů Osadníkům prostě odpustit nelze. Hratelnost to v podstatě sráží k nule. A nablblá česká lokalizace tu hrůzu korunuje.

Když už opisuju, tak pořádně!