Tak jsem se konečně pustil do četby pozoruhodné knižní série DOOM. Zatím jsem se s vypětím všech sil dokázal vypořádat s prvním dílem z celé tetralogie a vážně přemýšlím, jestli se pustit dál.
Nejprve trochu k příběhu. Ono to ani nebude moc bolet, není moc o čem mluvit. První kniha, tedy Po kolena v mrtvých, totiž v zásadě sleduje ďábelsky propracovanou a rafinovanou dějovou linii prvního dílu naší oblíbené vyvražďovačky. Ostrý mariňák Flynn Taggart je poté, co předvede svou nonkonformnost a problém s nadřízenými, naložen do rakety směr Phobos. Na tamní základně se totiž cosi děje, vědci z UAC poslali na zem jakousi zmatenou zprávu o Bránách a o věcech, které se z nich zčistajasna začaly proudit.
Pak šlus, šmytec, nikdo nic neví a dál už to známe. Osamocený geroj v ocelových trenkách proti pekelnému šmejdu z vesmíru. To vše v případě knihy okořeněné další postavou, konkrétně prsatou vojandou Arlene.
Kniha se čte podobně, jako se hra hraje, tedy neustálý pochod z bodu A do bodu B, kropení nepřátel olověnými kulemi, sem tam sezobnutí lékárničky, nalezení nábojů, chvilka voraz v bezpečném koutě a pak honem zpět do akce. Což je v pořádku, konverzační drama z Dooma beztak nikdo nikdy neudělá. Jenže... už po čtvrtině celého eposu mám popsaného schématu plné zuby. A když už se zdá, že nastupuje nějaký zajímavý prvek, který dodá příběhu aspoň trochu hloubku, nebo nás, když už nic, na několika stránkách rozptýlí, je tento odbyt na třech řádkách a opět následuje totální vybíjená s brokovnicí v ruce.
Nechápejte mě špatně, na poctivé béčkařině si rád ujedu, díla mistrů Kulhánka a Kotlety obývají čestná místa v mé skromné knihovničce, ale i brak se musí umět. Tady autor (resp. dvojice autorů) buď neuměl dodat nic zajímavého, nebo se toho bál, v předtuše, že průměrný počítačový hráč to beztak nepobere a hlavně, že teče krev, ne?
Další bolest přichází, když se hlavní hrdina snaží hláškovat. Uznávám, v jednom z deseti pokusů se trefí a vám se koutek zvedne, ale zbytek je slabší, než repliky, které jste vmetali ve školce do obličeje sokům, co vám chtěli uzmout angličáka s plamenama.
Navíc se to tak nějak celkově blbě čte. Na to, jak primitivní je obsah, je to napsané kostrbatě a neodsýpá to. Za to možná může překlad, ale možná taky ne. Knížku ze série Divocí a zlí slupnu za odpoledne, ale Doom jsem musel rozkouskovat snad na pět literárních seancí, rychleji to prostě nešlo.
Přes to všechno se mi četba nechce vzdávat. Sem tam z obsahu vykoukne zajímavá informace či teorie o invazi, která by hezky zapadla do doomovského universa načrtnutého prvními dvěma díly. A mě přece jen zajímá, jaké velkolepé schéma běží na pozadí Flynnova boje o přežití. Jen kdyby to autoři neutopili v těch náložích skelné vaty...
Držte mi palce, třeba se s tim poperu. Ale řeknu vám, že po nedávno dočteném Zaklínači je to opravdu jak šipka do žumpy :)
Tak to by som uz asi necital, ale uvazujem o tom (ak to este niekde pojde), ze do zbierky kniznych hernych adaptacii by sa mi to hodilo – len tak, aby na to padal prach :)
Jo, ve sbírce si to nechám každopádně, ostatně s tim hlavně jsem to kupoval :)
Snad ich este niekde zozeniem. Ceske vydania niektorych Wing Commanderov su napriklad celkom problem (a to su miestami aj velmi slusne knihy).
Ono se to asi pořád koupit dá http://www.fantasyshop.cz/zbozi/doom-1-po-kolena-v-mrtvych – problém je cena, 4x dvě stovky bych si asi rozmyslel, já to celý tušim sehnal za 400Kč, což bylo tak na hraně :)
Po Doomu mě čeká World of Wacraft, snad to bude aspoň trochu lepší :)
Ale možná si dám mezipauzu se Star Trek Titan: Černý král :)
Projel jsem to celé, obávám se, že další díly se mi jevily spíše horší, zejména ty dva poslední.
Trochu asi vázne i překlad – nejvíc boduje Parní Démon místo Cyberdémona :-)
ja mam prve tri knihy.. s dejom som celkom spokojny.. po cely cas citania som myslel na hru a vybavoval si vsetko z hry spominane v knihe.. to boli casy.. prve dve knihy som cital este v pardubiciach, asi v 2006-2007 :)
Díky za literární vložku starého dobrého Dooma.
Jsem zvědavý, jestli to dočteš nebo někomu necháš jako vložku použít :)
Btw. tak nějak se mi stalo, že mě s postupujícím věkem už nějak nebaví FPS a vracím se ke strategiím.. co vy?
Ja jsem tyhle knihy koupil kdysi ve statech a pozdeji i v cestine tady doma, ale musim rict ze je to vazne dost bida. Beckova literatura je obcas nejlepsi oddych a jak bylo receno Kulhanek nebo Kotleta jsou v tomto proste mistri.
Jedina totalne brakova Beckova literatura kterou jsem si uzil zustava mutant chronicles trilogie. Ale to je pro fanousky sveta mutant chronicles a charakteru jak je zname z Doomtroopera :)