České dungeony pro PC (a slovenské tiež)

Jindřich Rohlík sbírá na Startovači peníze na mobilní port české klasiky Brány Skeldalu, je tedy ideální chvíle k ohlédnutí se za českými dungeony.

Nevím, do jaké míry byl tento subžánr počítačových RPG populární v zahraničí, ale u nás se díky adoraci her jako Dungeon Master či Wizardry ze strany redaktorů časopisu SCORE dala jeho popularita měřit dozimetrem. Ano, tak silná byla! (Autor textu si není zcela jistý, že dozimetr v předposlední větě dává tak úplně smysl, ale věří, že shovívavý čtenář si to nějak přebere.)

Ostatně název dungeon je naše malé lokální specifikum, anglický mluvící jedinec by hru musel popsat jako first-person dungeon crawler a navrch přihodit, že pohyb není plynulý, nýbrž po čtvercích.

Dungeony v pravém slova smyslu na konci devadesátých let pomalu vyklízely prostor, nahrazeny izometrickými RPG typu Baldur's Gate, popř. plně 3D hrami ve stylu série Elder Scrolls (nebo nějakou kombinací obého). A když už to vypadalo, že se dalšího Dungeon Mastera jednoduše nedočkáme, objevil se na indie scéně vybroušený diamant Legend of Grimrock a ukázal, že hlad po tomto typu her tu stále je.

Ale dost planého blábolení plného nepřesností, pusťme se do díla.

Rytíři Grálu (1996)

Docela slušný pokus o pěkný český dungeon ozvláštněný populární artušovskou legendou. V roli jednoho z rytířů kulatého stolu se vydáváte hledat, a to není úplně překvapivý dějový zvrat, Svatý grál. (Doufejte, že vás nepředběhl Indiana Jones.)

Hře je vytýkána zdlouhavost a nezábavné bloudění v příliš rozlehlých a prázdných lokacích. Grafika na mě působí dost rozporuplně. Interiéry a exteriéry jsou docela pěkné, ale co se např. intra týče, hezčí věci jsem nakreslil močí do sněhu. Body k dobru přičítám za kompletní namluvení - samozřejmě platí jen pro CD verzi.

Zajímavé je, že ač na Rytíře Grálu existuje patch i návod, podle diskuze na oldgames.sk se hra kvůli chybě nedá dohrát. Proto se ptám vás - podařilo se někomu dohrát Rytíře Grálu do konce? Protože jesti to nejde, pustil by se vzhledem k oné zdlouhavosti do hraní jedině blázen.

Asmodeus (1997)

Asmodeus je kombinace adventury a krokovacího dungeonu od týmu NoSense, který můžete znát díky kreslené adventuře Dračí Historie. Ujímáte se učedníka Mota, který má za úkol pro svého mistra obstarat trojici kouzelných amuletů pro magický rituál nezbytný k vyvolání démona Asmodea. (Aby to nebylo jak s AškEnte - stačí tři oblázky a svíčka, nebo tak něco...)

Hra je poměrně tuhá, s obtížnými souboji a navíc prostá automapingu. Renderovaná a následně ručně retušovaná grafika je na slušné úrovni, zvuky jsou parádní a dabing je, světe div se, poslouchatelný. Za zmínku stojí fakt, že zatímco např. v dolech se pohybujete klasicky po čtvercích, ve venkovních lokacích je pohyb předrenderovaný - bod A je s bodem B propojen plynulým průletem krajinou.

Hře se, podobně jako Rytířům Grálu, nevyhnuly bugy, dle komentářů na rpghry.cz pomáhá v případě zaseknutí hry vypnutí / zapnutí zvuku a následné obnovení pozice.

Prokletí Eridenu (1997)

Zatímco v předchozích případech jsme měli co do činění s hrami slušnými až dobrými, nyní trochu přituhuje. Prokletí Eridenu má pověst příšerného dungeonu s mizerným soubojovým systémem, nablblým designem úrovní a sterilní grafikou, které ani na první pohled lákavý hi-res nepomůže. Mě osobně vždy bavil onen posmrtný obrázek muže ležícího v chodbě v tratolišti krve. Vážně, proč má na sobě kalhoty do zvonu a polobotky?

Příběh je stejně nezajímavý, jako technické zpracování. Hrdina se vydává do zatuchlého podzemí zničit čtyři kouzelná zrcadla, aby jednou provždy zbavil město Eriden strašlivého prokletí.

Proháněl jsem kdysi u kamaráda demo Prokletí Eridenu a, nemaje toho času ve svém PC zvukovou kartu, na to, co po hudební stránce Eriden předváděl, jsem jednoduše nebyl připraven. Líbilo se mi to, a to velmi. Zjevně jsme ale nehráli příliš dlouho, protože při sledování gameplay videa mi ta nekonečná ambientní smyčka začala lézt na nervy po pár minutách. Mimochodem, všimněte si na onom videu boje - potvora vás zjevně může zasáhnout jedině v případě, že stojíte čelem k ní. Stačí se tedy neustále jako čamrda otáčet doleva a doprava a vítězství je vaše.

Vzbura Dónskych Rytierov (1997)

Anglicky Revolt of Don's Knights. Pro potřeby natípání obrázků jsem si pustil demo a už tuším, proč si hra ve SCORE vysloužila hodnocení 1/10. Ovládání je neresponzivní a nepohodlné (otáčení do stran pomocí tlačítek ctrl a alt nemohl vymyslet normální člověk), rozhraní je vyloženě nepřehledné, grafika nijaká a patřící do zcela jiné éry. Nepřišel jsem ani na to, jak bojovat - pokud ovšem není jediným způsobem boje házení předmětů.

Pro pobavení si ukažme, jak to viděli autoři:

...demo novej nekonvenčnej RPG hry štýlu D&D. Skutočný pohľad cez helmu, čo ste predtým nemohli vidieť v žiadnej inej hre. Viac ako 10 rôznych druhov inteligencií nepriateľov, čo dodáva hre novú dimenziu. Originálne stredoveké prostredie...

Na druhou stranu, animačky při ukončení dema naznačují, že někde za tím nepřátelským zevnějškem skutečně slušná porce obsahu je. Ale kdo má odvahu se k ní prokousat?

Brány Skeldalu (1998)

A konečně hra, u které jsem i já strávil slušných pár hodin. Grafika ve vysokém rozlišení, která nekopíruje již viděné, ale razí si svůj unikátní svébytný styl, prvotřídní soundtrack, unikátní bojový systém, namluvení, zapeklité hlavolamy, polonahé amazonky a sběr rohlíků!

Začínáte s trojicí dobrodruhů, kterou pomocí magického rituálu (už zase!) přivolal mocný mág Freghar ve snaze zastavit zlo, které se šíří ostrovní zemí Rovenland. Postupem času do party nabíráte další hrdiny do maximálního počtu šesti a prokousáváte se naivně pohádkovým, ale fungujícím příběhem.

Port hry pro Android a iOS se sice teprve připravuje, ale už teď si můžete Brány zahrát na svém PC díky verzi pro Windows. Navíc existuje řada dalších dobrodružství, díky kterým můžete u Skledalu trávit měsíce a měsíce v nekonečné herní agónii. Pokud některý český dungeon stojí za zahrání, rozhodně jsou to právě Brány Skeldalu.

Mimochodem, schválně srovnejte elegantní rozhraní a grafiku Bran Skeldalu s tou tragédií, kterou předvádí Vzbura Dónskych Rytierov. A to jsou od sebe pouhý rok! Pravda, Skeldal na počátku vývoje také vypadal poněkud hůře, ale u něj zjevně zafungovala soudnost autorů.

Tak. Tím jsme vyčerpali komerční kousky let devadesátých, ale ještě nám tu dvě želízka v ohni zbývají a byla by věčná škoda se o nich nezmínit. Prvním želízkem budiž Cardhalia z roku 2005. Tento nekomerční freeware počin pokračuje ve šlépějích klasických kobkařin, navíc se může pochlubit pěknou grafickou stránkou (která, pravda, nesedne úplně každému). Díky sérii oprav a patchů by neměl být problém Cardhalii spustit pod jakýmikoliv moderními Windows.

V podstatě od vydání prvního dílu se pracuje na pokračování. Jestli někdy dvojka spatří světlo světa je ve hvězdách, ale projekt zatím neumřel a já jsem, jako vždy, optimista. Dostupné screenshoty vypadají zatraceně dobře!

Druhým želízkem je dungeon Undercroft z roku 2006 a nutno konstatovat, že situace kolem něj je poměrně komplikovaná. Dungeon původně vyvíjený pro mobilní systémy a následně portovaný i na Windows byl výsledkem tvrdé práce studia Rake In Grass. Poté došlo k přeprodání práv na produkt studiu Jagex, které PC verzi odstřihlo a soustředí se pouze na iOS. Výsledkem čehož je smutný fakt, že legálně si PC verzi dnes pořídit nemůžete. Kdo není úplně levej si ovšem poradí a hru si někde snadno, byť pokoutně, sežene.

Tak. Pokud se nemýlím (což se mi stává dost často, ale co už...), je tímto výčet zásadních českých a slovenských dungeonů kompletní, alespoň co se týče PC. Vím, že na např. Amize se také urodilo, ale tuto platformu bych raději ponechal povolanějším (čtěte např. zde, seznam českých/slovenských RPG naleznete také u mága Micka).

Pokud víte o nějakých dalších česko-slovenských dungeonech, rád si o nich přečtu v bouřlivé, leč argumenty přetékající diskuzi! ;)