Heroes of Might & Magic 2: část první

Už je tomu téměř rok, co jsem skoro dohrál první díl Heroes of Might & Magic. Proč skoro? Protože poslední mise za lorda Ironfista je nedohratelný nesmysl. Nevzdávám to, hru mám uloženou, čas od času zkusím štěstí, ale na 90% to do konce nikdy nedotáhnu. I když, kdo ví, možná mě druhý díl ságy naučí nějakým novým trikům, které mi pak při zdolávání jedničky přijdou vhod.

Příběh hry Heroes of Might and Magic II: The Succession Wars se začíná odvíjet nějakých dvacet let po událostech z předchozího dílu. Lord Morglin Ironfist, sjednotitel kontinentu Enroth, je mrtev, a trůn si nárokují jeho synové Roland a Archibald. A jak už to tak bývá, první z bratrů je odvážný a chrabrý jinoch, zatímco druhý je hajzl, jakému není rovno. Na začátku kampaně si tedy vyberete, pod kým budete coby statečný rytíř sloužit a komu naopak nakopete jeho temnou / světlou řiť. Já, pan Hodný, jsem pochopitelně hlasoval pro Rolanda a úkol zbavit zemi odporných pohůnků nedochůdčete Archibalda padl na má bedra.

Na první pohled vypadají Heroesy 2 téměř jako datadisk k prvnímu dílu. Naštěstí pod povrchem je přeoráno, co přeorat lze, a téměř bez výjimky ku prospěchu věci.

Nejmíň změn doznala mapa světa. Ano, jsou tu nová místa, která lze s hrdinou navštívit, vše je barevnější a bohatší, v zásadě jde ale jen o kosmetické úpravy. Mnohem zásadnějších novinek si všimneme v bitvách. Bojiště jsou o notný kus větší, než v prvním díle, a s tím vzrostly i možnosti prohnaného taktizování. Hra navíc nově umožňuje urychlení animace postav v rámci boje a zapnutí rozličných pomůcek, jako je naznačení, kam až může jednotka dojít. Drobnosti, řeknete si, ale praktické a nápomocné.

S bitvami souvisí i mnohem větší důraz na hrdiny a jejich schopnosti. Každý hrdina opět může ovlivňovat bitvu celou řadou kouzel a do podřízených jednotek se promítají jeho základní vlastnosti attack, defense, spell power a knowledge. Navíc ale hrdinové disponují nejrůznějšími speciálními schopnostmi. Některé se hodí v bitvě, další ovlivňují jiné faktory hry. Např. archery zvyšuje útok střeleckým jednotkám, ballistics umožňuje katapultům střílet několikrát v rámci jednoho kola, estates generuje každé kolo určité množství zlata, scouting zlepšuje dohled hrdiny apod.

Další zásadní změnou je vylepšování jednotek, které si kupujete v hradech za těžce vydělaný peníz. Každá jednotka, až na ty úplně nejslabší, má dva stavy - základní a vylepšený. A věřte, že je docela rozdíl, jestli např. lučištník vystřelí během jednoho kola jednou, či dvakrát. Změnil se i systém magie - hrdina nyní disponuje klasickou manou, která se mu v závislosti na nejrůznějších faktorech v daném množství denně nabíjí. Nemusí tedy neustále běhat do města, aby se kouzla znovu naučil.

Nad čím dumám neustále je výrazná nevyváženost jednotlivých frakcí. Nemůžu se rozhodnout, jestli to hru činí zajímavější, nebo víc frustrující.

Pokud to jde, tak jako obvykle hraju za rytíře, protože prskavky a mažikové nejrůznějších ražení nikdy nebyli mým šálkem čaje. Bohužel v pokročilejších fázích hry je rytíř a jeho armáda bez šance proti armádám jiných. Vezměme si rytířovu nejsilnější jednotku, crusadera, tedy křižáka. Křižák je proti takovému drakovi téměř k ničemu. Nebo proti kyklopovi, popř. fénixovi. Prostě kus masa v plechu, stačí trochu orožnit a podávat teplé.

Pokud se autoři nad vyvážeností jednotlivých frakcí vůbec zamýšleli, tak udělali několik zásadních chyb. Dokonalou ilustrací takové trestuhodné nedomyšlenosti je studna. Budova, kterou si beztak na začátku hry koupí každý. Taková studna totiž přidává +2 k produkci jednotek v daném hradě. Pokud se vám rekrutovalo jen osm lučištníků týdně, postavte studnu a hle, můžete jich najmout až deset. Průšvih je, že to platí pro všechny jednotky plošně. Tzn. např. rytíř sice může najmout o dva křižáky více, ale warlock najme o dva DRAKY více. Za pět týdnů je to deset křižáků vs. deset draků. A taková skupinka deseti draků sfoukne deset křižáků na jedno zaprskání a ani je nemusí loupat.

Rytíř má tedy v podstatě jedinou šanci, jak bitvu vyhrát - tlačit od začátku stůj co stůj, nedovolit soupeři rozvoj a pokud možno rychle obsadit hrad, kde může rekrutovat silné jednotky. Této taktice nahrává fakt, že, vyjma sedláků, jsou ostatní rytířovy jednotky poměrně schopné. Záměr autorů, nebo shoda okolností? Kdo ví... Každopádně na větších mapách a proti schopným soupeřům je rytíř v průseru.

A když  jsme u těch sedláků - existence jednotek schopných pohybu o maximálně dvě pole je mi záhadou. Proč? Protože jsou k ničemu! Taková jednotka v zásadě nemá šanci výrazněji zasáhnout do boje. Sedlák je navíc nejslabší jednotkou hry a jednoduše neudělá vůbec nic. Prostě stojí, a když zbyde poslední, chytne ránu a poroučí se k zemi.

A jak moc úspěšně krájím kampaň?  V tuto chvíli jsem v šesté misi a pomalu se dostávám do tempa. Líbí se mi, že kampaň není striktně lineární, ale že už za druhou misí máte šanci odbočit. Což vám mimochodem doporučuji - po vyhrané nepovinné třetí misi se k vám v misích dalších budou ochotně přidávat trpaslíci, které potkáte na mapě. Bez nich bych to za rytíře asi nedal. Před pátou misí máte dokonce možnost zradit a přidat se na stranu  zákeřného Archibalda! Jak příběh v této větvi pokračuje dál jsem neprozkoumal, ale třeba se někdo podělí o zkušenosti v komentářích ;)

Mimochodem, na Windows 7 64bit se wokenní verze Heroes of Might & Magic 2 hrát dá, ale doporučuji často ukládat, zvlášť po animacích se hra ráda seká. A jako bonus občas hapruje interface, ale nejde o nic, co by se nedalo přežít. Docela mě překvapil dabing české verze, po počátečním šoku jsem si na něj rychle zvykl a nevadí mi.

A nyní zpět do víru bitev! Další článek na téma Heroes 2 očekávejte po úspěšném pokoření původní hry i datadisku Price of Loyalty.