Aby bylo jasno: ani omylem nejsem expert na počítače Amiga. Nicméně za ty dva roky, co uběhly od koupě mé úžasné A600, jsem leccos pochytil. A jelikož si jeden z pravidelných čtenářů tento článek de facto vyžádal, posbíral jsem střípky zkušeností a předkládám vám několik doporučení.
Třeba do stádečka amigistů nějakou tu další zbloudilou a po zážitcích prahnoucí duši nalákám a vzroste mi retrokarma! :) Takže pohodlně se usaďte, začínáme s Amigou!
Zatněte zuby, nejprve nás čeká trocha teorie
V první řadě zapomeňte na emulaci. Ano, celá řada bývalých retrohráčů dnes prohání emulátory na moderních PC a se slzou v oku vzpomínají na časy, kdy jim manželka dovolila skutečné železo, ale opravdový hardware je prostě úplně jiný zážitek.
Je tedy třeba koupit Amigu skutečnou. Který model ale vybrat? V zásadě máme na výběr mezi počítači Amiga 500, Amiga 600 a Amiga 1200. Vše ostatní je poměrně drahé, raritní a obtížné k sehnání. Amigy z této trojice se vzájemně liší nejen základní konfigurací, ale především možnostmi rozšíření. Proč bychom chtěli nějak rozšiřovat takto starý počítač, ptáte se? Především proto, abychom si ulehčili život.
Naprosto zásadní je dostat Amigu do stavu, kdy bude schopná pouštět většinu her přímo z pevného disku. To bohužel není tak samozřejmé, jako u PC, kde stačí prostým kopírováním hru na pevný disk přesunout. Hry pro Amigu jsou většinou spustitelné pouze z disket a nelze je na pevný disk zkopírovat či nainstalovat.
Existuje osvědčený způsob, jak hraní z pevného disku docílit, ale ten se bez rozšíření stroje většinou neobejde. Tímto způsobem je software WHDload, který pracuje s upravenými kopiemi her. Zjednodušeně řečeno si WHDload do paměti Amigy nahraje celou hru a poté jí spustí.
Kámen úrazu je evidentní. Dám vám příklad: původně hra vyžadovala k běhu 300kB paměti a načítala se z diskety. Nyní k rozběhnutí té samé hry potřebujeme 700kB, aby se mohla celá načíst do paměti, a dalších 300kB, aby se spustila. Rázem jsme na 1MB. A většina her si bohužel řekne o mnohem více paměti, než tato skromná neznámá.
Disk v zásadě není problém, lze použít 2.5" ATA disk známý z notebooků, popř. splašit CF/IDE adaptér a místo disku použít nějakou rozumně velikou Compact Flash kartu. Jde o investici v řádu stokorun. S pamětí už je to horší a náročnost rozšíření se liší model od modelu, jak si povíme dále. Obecně lze říct, že rozšiřování paměti se většinou odehrává pomocí tzv. turbokarty, která navíc spolu s megabajty disponuje i nějakým tím výkonnějším procesorem.
Pokud vyřešíme pevný disk a paměť, musíme ještě vyladit přenos dat. Diskety jsou bohužel k ničemu, i kdybyste v PC ještě měli disketovou mechaniku, nelze na ní zapsat hry tak, aby s tím Amiga byla spokojená. Je možné propojit PC a Amigu sériovým kabelem, ale je to pomalé a moderní PC většinou nedisponují potřebnými porty. Ideální pro přenos dat mezi PC a Amigou je kombinace CompactFlash PCMCIA adaptér a CF karta. Ano, některé Amigy opravdu mají PCMCIA slot známý s notebooků.
Organizace paměti u počítačů Amiga je od PC trochu odlišná. Máme tu rozdělení na základní chipram a tzv. fastram. Maximální kapacita chipram je 2MB (u A500 pouze 1MB), fastram může nabývat desítek až stovek megabajtů. Pokud tedy najdete inzerát, který např. u Amigy Amigy 600 uvádí paměť 2+4MB, vězte, že stroj má 2MB chipram a 4MB fastram. Jako vždy platí, že čím víc mega, tím lépe - "namaxování" chipram je v podstatě základ.
Jako zobrazovací zařízení do začátku poslouží originální monitor Commodore, popř. TV. Ke klasickému LCD / CRT monitoru, který máte u PC, Amigu jen tak nepřipojíte. Ne snad, že by to nebylo možné, je to ale poněkud drahé. Ta kouzelná věcička, která vám dovolí připojit Amigu k moderním monitorům, se jmenuje scandoubler. Nebudu se příliš pouštět do technických detailů, parádně už to popsal Dave na svém blogu.
Každopádně pokud máte místo, rozhodně se pokuste originální monitor sehnat. Je to levné, je to pohodlné, je to dobré. Pokud plánujete jen a pouze hrát, není od věci ani klasická CRT televize s nějakou roztomilou úhlopříčkou, ideálně +-30cm.
A jdeme k Amigám samotným. Omlouvám se za trochu delší úvod, ale byl nutný k tomu, abych vám mohl rozumně nastínit výhody a nevýhody jednotlivých modelů. Nyní, když jsme si uvedli základní problémy, která vás, budoucí amigisty, čekají, přistupme k podrobnějšímu představení počítačů vhodných ke koupi.
Amiga 500 pro fanoušky diskoték!
Amiga 500 (A500) je v základu vybavena procesorem Motorola 68000 (7.16MHz), 512kB paměti a disketovou jednotkou. Krásně zobrazuje, ještě lépe zvučí a nemá PCMCIA slot. Další technické parametry nás nemusí příliš zajímat, důležité je, že Amigu 500 použijeme jako odrazový můstek pro srovnání s A600 a A1200.
Amiga 500 má několik výhod. Přesně řečeno dvě. Zaprvé je poměrně levná, funkční kousek se dá s trochou štěstí sehnat za pár stovek. Zadruhé na ní pravděpodobně rozjedete největší množství her, na A600/A1200 můžete sem tam narazit na problémy s kompatibilitou. Amiga 500 má bohužel také celou řadu nevýhod. Je poměrně velká, resp. ze všech tří probíraných Amig největší. Pokud jí chceme připojit k TV, potřebujeme navíc modulátor A520. Je v podstatě nerozšiřitelná, pomoci si můžeme jen dodáním dalších 512kb operační paměti, instalovat nemůžeme dokonce ani interní pevný disk. Na nějaké další zvyšování paměti nebo výkonu u A500 rovnou zapomeňte, shánět turbokartu pro tento model je holé šílenství.
Amigu 500 zvolte v případě, že máte dostatek místa a plánujete hrát jen a pouze z disket, které vám zkopíruje nějaký kamarád amigista. Na nějaké pokročilé laborování je A500 krajně nevhodná, osobně bych se jí vyhnul obloukem.
Amiga 600 pro zatrolené zbohatlíky!
Amiga 600 (A600) je po hardwarové stránce velice podobná původní A500. Díky nevelkému počtu vylepšení základního hardware je drtivá většina her pro A500 spustitelná i na A600, problém může nastat kvůli absenci numerické klávesnice, se kterou celá řada her počítá.
Množství základní paměti se zvedlo na 1MB a přibyla celá řada možností rozšíření. Amiga 600 disponuje 44pinovým ATA konektorem, ke kterému připojíte 2.5" pevné disky používané v noteboocích (ovšem pozor na verzi ROMky, nejstarší 37.299 neumí z disku bootovat!). Pro připojení periferních zařízení je připraven PCMCIA slot, není tedy problém do Amigy instalovat síťovou kartu, wifi kartu, nebo použít redukci na Compact Flashku pro přenos dat. Základních 1MB tzv. chipram paměti je možné zvýšit až na 2MB. Díky kompaktním rozměrům nezabere A600 tolik místa a co je skvělé - v posledních letech se pro tento model Amigy objevila celá řada nového hardware, jako jsou právě turbokarty.
Šestikoule je na tom tedy s vylepšením podstatně lépe, než pětistovka, má to ovšem jedno velké ALE, a tím je cena. Nová turbokarta vás vyjde minimálně na tři tisíce, staré turbíny jsou nesehnatelné a nespolehlivé. Pomineme-li turbokartu, dá se životně důležitá ramka zvýšit už jen jedním způsobem, a tím je PCMCIA SRAM karta. Tyto SRAM karty se ale špatně shánějí a navíc jsou bestiálně drahé. Varianty s 4MB/6MB vyjdou povětšinou dráž, než celá turbokarta - a to v případě turbokarty ACA630/25 hovoříme o 32MB paměti a 25MHz procesoru 68030!
Amigu 600 zvolte jen tehdy, chcete-li, podobně jako u A500, hrát pouze z disket, popř. máte dostatek financí na nezbytná rozšíření. Tento model už bych neodmítal tak vehementně, jako A500, ale rozšiřování je prostě drahá legrace.
Amiga 1200 pro všechny při smyslech!
Není třeba chodit kolem horké kaše, pokud se hodláte pustit do kouzelného světa počítačů Amiga, tak Amiga 1200 je tím pravým modelem ke koupi. Tečka.
Už v základu je Amiga 1200 vybavena dvěma megabajty chipram a v porovnání s A500 a A600 i rychlejším procesorem (Motorola 68EC020 14 MHz). Rozšiřování je na rozdíl od A500 možné + na rozdíl od A600 relativně levné. Nejsme odkázáni jen na aktuálně vyráběné turbokarty, pro A1200 je k sehnání nepřeberně starších turbín s různými procesory a rozličným množstvím paměti. Instalace pevného disku nebo CompactFlash karty není problém, stejně jako připojení různých karet prostřednictvím PCMCIA slotu. Amiga 1200 se dočkala i nového čipsetu , díky kterému značně vzrostly grafické možnosti stroje, existuje tedy celá řada her pro A1200, které na starších A500/A600 nepustíte. Zvukové schopnosti ovšem zůstaly v podstatě stejné.
Amiga 1200 je prostě ideální vstupní model - taková cesta nejmenšího odporu. Nemá sice tak kompaktní rozměry, jako Amiga 600, v každém dalším ohledu je ale praktičtejší a pro každodenní používání vhodnější. A při jejím rozšiřování neutratíte majlant.
Shrnutí, závěr
Jednotlivé modely jsme se představili a já budu skromně předpokládat, že jste si dle mé rady vybrali A1200. Chcete-li si ušetřit starosti s rozšiřováním, hledejte v inzerátech Amigu už aspoň trochu vybavenou. Jak už jsem uváděl výše, pevný disk je základ, ideálně ve formě CompactFlash karty připojené přes CF/IDE redukci. Od věci nebude ani slabší turbína, popř. paměťová karta (základní karty s 8MB fastram nejsou drahé).
Co se doplňků týče, kupte si zmiňovanou CF/PCMCIA redukci a nějakou CompactFlash kartu, 256MB bude stačit. Pochopitelně nezapomeňte i na čtečku těchto karet do vašeho PC. Zkontrolujte si, zda je u kupované Amigy i funkční myš, jde o zásadní komponentu. Je více než vhodné požádat prodávajícího o instalaci operačního systému. Ne snad, že by to byla velká věda, ale čím víc překážek do začátku, tím lépe.
Ideální startovní konfigurace začínající amigisty tedy je:
- Amiga 1200, 8MB fastram (a více)
- 4GB CompactFlash karta jako pevný disk
- CF/PCMCIA redukce pro přenos dat mezi Amigou a PC
- originální monitor, popř. TV, myš
- funkční disketová mechanika, protože nikdy nevíte, co se pokazí
Zapomenout nelze ani na joystick, protože kvůli hrám si hádám Amigu budete pořizovat především. Tady naštěstí průšvih nečeká, připojit můžete klasický "atari" joystick s 9 pinovým konektorem, popř. zařízení s ním kompatibilní. Já používám perfektní gamepad od konzole SEGA Mega Drive.
Varování: protože fanoušci starých počítačů jsou už z principu kreativní lidé s nedostatkem soudnosti a vkusu, můžete narazit na Amigy více či méně modifikované. Někdy je to vychytávka ku prospěchu věci, někdy je to prasácký bastl za hranicí zdravého rozumu. Doporučuji obezřetnost.
PS: Do hotových článků většinou nešahám, ale tento budu upravovat tak, jak mi v diskuzi budete spílat, že je to naprosto nesrozumitelné a úplně blbě ;)
a kde jsou obrázky?
Hltej perly mé moudrosti, rozbíjej prasátko a sháněj Amigu. Obrázky jsou irelevantní! :) A už si našel GALa? ;)
SUPEEEEER článek, veliké díky ! ! ! :-)
Je zcela jistě záslužné psát na toto téma! Přesto bych pár drobností doladil.
Za prvé – je fakt, že jak Amize přece jenom krapet rozumím, tak bych se ošíval nad detaily, jelikož mám nadstandardní uživatelskou znalost systému. Takže když třeba píšeš, že hra potřebuje 300 kB, ale s WHDLoad 700 kB – to je trochu zavádějící, jelikož WHDLoad disponuje vypnutelnou funkcí PRELOAD, takže pak hra potřebuje jen o málo více paměti, než při hraní z disket – ale zase musí být nastartovaný OS. Podobně tak by se dalo spekulovat o „komplikovanosti“ ASSIGNů v případě neinstalovatelných her (jedno kliknutí v DOPUSu, kdyby o to šlo), kdy minimalizuješ nároky na paměť. Ale chápu, co sděluješ – nejjednodušší je mít trochu té FASTky (vlastně není potřeba ani turbína) a WHDLoad – do této míry OK.
Za druhé – bylo by asi dobré maličko rozepsat, jak k Amize přistupovat, jako k modernímu systému. Například, že CF karta, sloužící jako harddisk, je připojitelná k PC/WinUAE, takže pak je člověk schopen ošéfovat 99% systémových operací v pohodlí emulátoru a zbytek si tam natahat PCMCIA. Jakože připravit nováčky na to, že po úvodní informační dardě (nastavování maxtransfer atd.) je to už pohádka, mnohem jednodušší, než kterýkoliv současný systém (akorát funkčnější).
Za třetí – a toto považuji za jediný faktický nedostatek článku – k těm zobrazovačům ses vyjádřil velice skoupě. Jasně, mít CRT monitor je ideální, ale ne každej si kvůli Amize bude shánět tenhle šrot navíc, když přece už nějakou televizi doma má… A tady vidím kámen úrazu. Na LCD televizi docílíš opravdu vyblitých barev, což zkazí dojem z každého retrohaní. Na CRT televizi je to samozřejmě lepší, ale kdo ji dneska má, že jo. Takže bych rozhodně zatlačil na scandoubler. Bez toho bych Amigu raději ani nepouštěl (což mi připomíná, že v A600 doubler nemám ;).
Jinak super shrnutí, díky za osvětu.
Uf! Zdrcující kritiky od tebe jsem se trochu bál, ale vyvázl jsme z toho poměrně lacino ;)
1) Zavádějící to je, bylo to vyloženě pro ilustraci. PRELOAD jsem zamlčel především pro to, že mě osobně se moc neosvědčil. Pokud už vypnutí pomohlo a hra se spustila, chovala se dost nepředvídatelně. Podle mě to za ten boj nestojí a je lepší si tu paměť nějak pořešit.
2) Pravda, píšu si, zkusím do článku něco na tento způsob doplnit :)
3) Já už to nechtěl dál komplikovat a přišlo mi, že do začátku, v podstatě jako nouzovka, ta domácí TV postačí. Přeci jen ten scandoubler není levná sranda a „startovní“ Amiga nám tim trochu bobtná. Ale už jsem přišel, na to, jak to vyřešim – o scandoubleru se zmínim a prolinkuju to na tvůj článek http://angryplayer.blogspot.com/2008/10/dal-upgrade-amigy.html
Díky za věcnou kritiku, článek ještě poladím a třeba to někdy někomu k něčemu bude! ;)
Btw. neplánuješ ten scandoubler kupovat v dohledný době? Přemejšlym o A604, tak že bysme se nějak šábli o poštovný a pak si to pod rouškou cigaretového kouře předali v některé z pražských hospod :)
Co se týče těch původních monitorů, tak jsem už dnes docela skeptický… Vloni se mi odporoučel do věčných lovišť Orion CCM 1280 (Monitor vyráběný a dodávaný k amigám hlavně v Německu), letos v lednu mi zhebnul Philips 8833 a nějakou dobu mi už zlobí zvuk u C= 1084. (Čím to je nevím, ale dělá to až po cca 2-3 hodinách provozu. Levnou náhradou je odbvykle zánovní 14″ TV se scart vstupem – používám Thomson typ 14M*** Chodí s Amigou, ZXS, Enterprise, CPC, Didaktikem, Atari XE i ST a jediný co špatně zkousává je ZX81 přes RF vstup. Jde o to vždy zbastlit nebo sehnat kabel Komp>SCART.
Ještě stojí za zmínku combo Amiga CD32 + modul Paravision SX na kterém šťastně funguju já a da se taky sehnat za pár kaček
Jo, s Paravisionem se dá celkem pracovat. Akorát jsem ho nikdy neviděl dostupný za rozumnou cenu ;).
Když jsem před cca osmi lety s amigou začínal já, přišlo mi jako nejjednodušší propojení PC-Amiga skrz paralelní port. Na obou stranách (AmigaOS i MS-DOS) se pustil driver, který uměl přimountovat PC disk jako amigácký a ve workbenchi pak člověk ani nepoznal, že není na lokálu. K tomu jsem měl CD s největšíma peckama pro Amigu ve WHDload formě.
I když jsem pak měl CF/PCMCIA a WiFi a Ethernet, tak tohle mi pořád přišlo nejpohodlnější, paralelní port totiž není zdaleka tak pomalý jako sériový a Amigu bylo možné mít v podstatě bez dalších úprav (holá A600 bez disku).
Dneska už je doba jinde a kamenem úrazu zřejmě bude sehnat PC s LPT.
PS: Mě se už navždy bude líbít nejvíc Amiga600 (aka ZX Amiga, jak ji vtipně nazval tuším Fuxoft). Na stůl se vejde velmi pohodlně, má už PCMCIA, s víc pamětí je použitelná pod Workbenchem a přesto je velmi podobná A500, což se někdy hodí. Navíc já v ní mám combo kickstart 1.3/3.1 přepínatelné switchem…
A ještě jedna drobnost – scandoubler – ten integrovaný v A3000 mě nepřesvědčil (proto jsem mj. A3000 poslal taky o dům dál), jelikož bez něj byly frekvence pro LCD příliš nízké a s ním byly zase moc vysoké, takže jsem se CRT neubránil tak jako tak.
To radši A1200/A600 připojuju přes kábl ke svému LCD televizomonitoru od LG, které jsou mezi osmibiťáky celkem profláklé, protože fungujou prakticky s čímkoliv.
Viděl jsem A3000 u Mrafa a nenapadlo by mne si na scandoubler stěžovat. Mohl bys to upřesnit?
To bude asi klasickej problém s 50Hz při doublování PALu. Nejsem si jist, jestli SD v A3000 doubluje i jiný rozlišení. (Multiscan určitě ne, ostatní možná ano). Je to asi stejné jako u ostatních SD, kromě Indivision, tj, je nutné mít LCD, které podporuje 50Hz. Nebo přepnout do NTSC….
ještě kdyby někomu doma přebejvala nějaká ta A1200 tak by se mi to líbilo :-)
Amiga byl můj druhý počítač co jsem si tenkrát pořizoval.Vyšlo mě to na 30,000 kč.Vlastním Amigu 1200 s hárddiskem a CD,dodnes.Jen monitor už nemám.