Warcraft II: Tides of Darkness

Nemnoho vody uteklo od mého opětovného dohrání real-time strategie Warcarft: Orc & Humans a už je tu další triumf - pokoření druhého z Warcraftových pohůnků. Warcraft II: Tides of Darkness je pokračování, jak se v dobrých rodinách sluší a patří - chytřejší, hratelnější, zábavnější.

Příběh navazuje na orčí kampaň z prvního dílu.

Synové a dcery Azerothu jsa vyhnáni na sever do království Lordaeronu snaží se zoufale zabránit zelenému hnusu v dalším postupu. Po triumfálním dobytí Stormwindu se orkové nezastavili a rozhodli se rozprášit každý lidský ostrůvek odporu na kontinentě. Naštěstí lidé jsou z tuhého těsta a navíc lišky podšité! Tam, kde došly síly, nastoupilo umění diplomacie a člověci tak nastupují do druhé války s novými spojenci - elfy a trpaslíky. Zrodila se Alliance. Zprvu silní orkové doplácejí na rozbroje ve vlastních řadách a co se zprvu zdálo jako zoufalý odpor mění se v nadějný alianční protiútok...

Hned na začátku s pravdou ven - první spuštění Warcraftu 2 mi způsobilo lehký šok. Kde je ta vyleštěná a perfektní SVGA grafika, kterou si pamatuju? Opět se ukázalo, že nostalgie má tendence nasazovat růžové brýle a 19" LCD monitor má dar zvýrazňovat nedostatky nízkého rozlišení. Ne, Warcraft 2 nevypadá ošklivě, jen na velké úhlopříčce vidíte to, co na 14" CRT zobrazovadle nebylo tak zjevné. Např. černé konktury většiny objektů - daň z bluru. To, čemu jsem kdysi tleskal, se najednou zdá i přes vyšší rozlišení o stupínek níže; komixově laděná grafika dvojky vs. temná grafika jedničky. Podobně jsou na tom renderovaná videa - jednička jich byla naštěstí prosta, dvojka je mimo intra a outra nasazuje také při přechodech mezi jednotlivými akty a jediné dobré, co o nich lze říct, že jsou krátká.

Hudba a zvuky se ovšem zlepšily jednoznačně. Už první díl měl vynikající soundtrack a Warcraft dvojka v tradici zdárně pokračuje. Doslova lahůdkou jsou hlášky - konečně má každá jednotka své. Dost bylo monotónního "yes, sir", které vás donutilo vypnout po několika minutách hry zvuk. Burácivé hlasy rytířů, čtyřprocentní kapání medu z úst elfích lučistníků, hrdelní skřeky trpaslíků, prostě šlupka. A budete-li jednotku dráždit opakovaným klikáním, dočkáte se i hlášek ostřejších a řádně nakrknutých!

A co je úplně nejlepší? Ovládání! Nejhorší pain in the ass dílu prvního. Ovládání Warcrafta dvojky se v podstatě neliší od vybroušené dokonalosti jeho hvězdného následovníka Starcrafta. Konečně je možné označit větší počty jednotek (9) a přiřadit je coby skupiny pod klávesové zkratky. Konečně je možný pohyb či útok pomocí jednoho kliknutí pravého myšítka. To blaho!  Vylepšení doznal i path-finding a jednotka se tak nezasekne o každý balvan, který se jí připlete do cesty.

Změn se pochopitelně dočkala i umělá inteligence. Pro brilantní mozek zapáleného retrohráče to sice pořád není žádná výzva, nicméně útoky nepřítele už jsou v rámci možností koordinované a často jsem měl pocit, že je AI vyloženě vychcaná - ráda podnikala útoky tím typem jednotek, proti kterému jsem měl nejhorší obranu. Nicméně protivník je stále silně defenzivní, tedy nezbývá, než ho z orlího hnízda vykouřit.

Mimo souše v druhém Warcraftu opanujete také vodu a vzduch. Zatímco k obloze vyšlete toliko průzkumníky a griffiny, na vlnách se bude pohupovat mocná útočná síla složená z lehkých útočných lodí, těžkých lodí bitevních a dokonce i ponorek.

Zlehka pokročila variabilita jednotek znepřátelených frakcí, ale na stupnici od jedné do deseti, kde jedna je Warcraft a deset Starcraft, jsme pořád někde u trojky. Lidé mají rytíře, orkové zlobry / lidé mají griffiny, orkové draky / lidé mají lučištníky, orkové vrhače seker atd. Už to ale aspoň nejsou zrcadlové protějšky, liší se výrazněji jak graficky, tak vlastnostmi, resp. kouzly.

Perfektní je různorodost misí. Zatímco v prvním díle působily jeskynní a nebudovatelské mise spíše rušivě, do konceptu dvojky zapadají tak nějak přirozeněji a není otrava je hrát. Navíc klasické budovatelské mise jsou často zpestřeny záchranou pidižvíků na druhém konci mapy, nutností postavení nové základy na jiném ostrově kvůli surovinám apod.

A když  už jsme u surovin, nelze nezmínit, že tradiční dvojice zlato a dřevo se rozrostla o ropu těženou z hlubin moře (v některém z dem jsem myslím viděl i železnou rudu, která byla z finální verze nakonec vypuštěna).

Unaví-li vás počítačem řízený protivník, není nic lehčího, než sezvat kamarády a rozpoutat lítou bitvu po IPX protokolu. A pozor! Koupíte-li si např. stále prodávanou Blizzard Antologii, máte možnost si Warcraft 2 zahrát i přes populární Battle Net. Blizzard stále udržuje v chodu servery pro staré hry, kromě W2 si tak stále můžete zahrát i první Diablo.

Závěr? Stejně, jako je dnes bez problémů hratelný Starcraft, je hratelný i jeho starší bratříček Warcraft 2. Ovládání vám nehází klacky pod nohy, grafika neurazí, zvukový a hudební doprovod je více než OK. Na rozdíl od jedničky dvojka zestárla poměrně dobře. Enjoy!

Mimochodem, pokud se chcete držet kánonu, je třeba hrát kampaň za lidi (v jedničce to byla kampaň za orky), která končí destrukcí Dark portalu. Už intro k datadisku Beyond the Dark Portal ovšem ukazuje, že destrukce nebyla tak dokonalá, jak by si Aliance přála...