Nelekejte se, nehodlám tu rozebírat kvality výtečného seriálu Days of Our Lives. Když už jsem to ale nakousl, víte, že dle CSFD jde o 11. nejhorší seriál všech dob? A že se pořád natáčí a vysílá, již od roku 1965? To když čtu, mám chuť všechny ty české Ulice a Ordinace blahořečit, jakkoliv jsou příšerné, aspoň jednou skončí! Dr. Drake Ramoray na příjem!
Opusťme ulepené vody mýdlových oper, zpět ke hrám.
Právě teď se prokousávám legendární 3D akcí Half-Life. Ano, přiznání je to strašlivé, ale opravdu jsem Halfa ještě nikdy nedohrál! V době, kdy vyšel, jsem na něj neměl PC. Zoufalé pokusy o dosažení plynulosti na sestavě s P120MHz bez 3D karty dopadly neslavně. No a později už jsem si na hru nějak nenašel čas. Ale já to napravím! Ač vlastník originální placky, zakoupil jsem za pár ojro plnou verzi na Steamu (moje první Steam hra!). Proč? Protože verze původní jaksi nepodporuje 1280x1024 a než se zoufale plácat s nějakým patchem...
Dojmy z hraní Half-Life jsou zatím skvělé. I když osobně dávám přednost přímočařejším akcím, u Halfa mi nutnost zapojování mozku nijak nevadí. Co mě trochu mate je příběh, resp. jeho absence. Hru jsem měl zafixovánu jako typicky "příběhovou" a tak je také často oceňována, ale jsem ve třetině a dění se dá shrnout do jedné rozvitější věty: pokakal se nám vědecký experiment, po laboratorním komplexu nám najednou pobíhají nepřátelsky naladění emzáci, plus se nás snaží pozabíjet i armáda, asi toho víme moc, a navíc tu běhá nějakej magor s kufříkem!
Co se toho zapojení mozku týče, nejde o nějaké extra logické rébusy, ale spíš o situace a lá Mário - "jak dohopnout sem" a "jak se proplížit támhle". Vzhledem ke geniálnímu designu levelů to ale naprosto stačí! Podle všeho jsem lehce za první třetinou, trochu přituhuje, je tu víc emzáků i vojáků, tak snad mi ta zábava vydrží.
A abych se nenudil ani v leže na gauči, rozjel jsem na netbooku Heroes of Might & Magic jedničku. Z celé série znám nejlíp dvojku, díl první je ale to samé v bledě modrém, jen trochu jednodušší a infantilněji nakreslené. Odehrál jsem tři první mise za lorda Ironfista a myslím, že to postupem času dorazím do konce. Je to báječně odpočinkové, ideální na sobotní rána s kocovinou. Jediné, co by náročnější hráče mohlo odradit, je (a je to tu opět) absence příběhu. Na rozdíl od pozdějších dílů se zatím jednička tváří jako slepenec misí se vzrůstající křivkou obtížnosti proložený občasným "ty jsi ty a oni jsou oni a oni by neměli vyhrát!" V podstatě jen bojujete o nadvládu nad územím. Prostě proto, že území je prozatím zemí nikoho.
A pro úplnost dodávám, že netbook zaměstnávám i občasnou pařbou Plants vs. Zombies. Víc casual už být nemůžu, Angry Birds jsem za jejich anti-herní pokus-omyl koncept zavrhnul.
A Halfa dvojku si hrál? BTW příběh se mi líbil v Deus Ex. ;)
Pribeh Halfa je (alespon v 1ce) dost jen v naznacich, musis si vsimat detailu, dost toho vysvetli 2ka a jeji epizody.
Dvojku Halfa jsem nehrál a bůhví, jestli někdy hrát budu. Možná tak za 10-15 let, až to bude dostatečně retro! ;) Deus Ex bych zkusit mohl, to se ještě vejde do mojí pre-2001 škatulky.
Příběh Half-Life je zajímavý mimo jiné i narativitou. Vyjma samotného konce hry jsi to ty, jako hráč / Gordon Freeman, který musí identifikovat události a správně je interpretovat – a pak být překvapen, že je to poněkud jinak. Myslím, že do poloviny hry je to z příběhového hlediska dost pasivní. Pak začneš být opravdovou osinou v zadku vládě a … no uvidíš. Rozhodně ti ale přeju HODNĚ trpělivosti se závěrečnou pasáží na Xenu (asi pět levelů). Ty jsou sice koncepčně zajímavé, ale na hranici hratelnosti. Dá se to přetrpět. Jo a ještě dodám – u finálního bosse moc neloaduj – užij si jeho špinavé triky, objevíš nové místnosti ;).
Na tom Xenu už mě to nějak přestalo bavit si pamatuju. Buď to už byla nuda nebo (a to spíš) to bylo na mě už moc těžké a můj ješitný mozek to nyní jako nudu interpretuje.
Co se HoMaM 1 týče – přijde mi to ještě takové uživatelsky nepřívětivé. Vždy jsem měl pocit, že se na každý vyhraný souboj, na každou novou jednotku či kouzlo strašně (fyzicky) nadřu. To taková trojka to už podle mě má dotažené k dokonalosti, stačí ráno zasednout a v pozdním odpoledni pak zpytovat svědomí nad dalším promarněným dnem.
V době, kdy vyšel Half-Life, jsem čelil identickému problému – na Pentium 120Mhz, 32MB RAM a ATI 3D Rage II+ 4MB to bylo hratelné při slušné plynulosti v rozlišení 320×240 :)
Ale nakonec jsem se k němu dostal. I k Opposing Force, kterou taky doporučuju. Half-Life 2 potom vyplynul jako přirozená evoluce, Epizodu 2 jsem dostal k nové grafice. Doporučuju nečekat a plynule navázat :)
… HL serie patri do kategorie – urban legends, nehladaj nieco co tam nie je, HL 1+2 je zaklinadlo PC chudakov, realitou je takmer neexistujuca story, slabucka hratelnost, otravne akcne vsuvky ako platformer pasaze, koniec HL1 je trapenie herneho designera a pomsta na hracovi, zahraj vsak dvojku .. dockas sa zufalo velkeho poctu hluchych miest, nezmyselnych a duchom pazdnych pasazi na vehikloch, este menej pribehu, Black pre PS2 ho ma urcite viac a cela slavna HL2 konci .. bez varovania .. priblblym cliffhangerom, a medzi nami po po „povestnej HAVOC fyzike“ ani stopy.
… taka Resistance 3 na PS3ke sa povazuje za upadkovu fps .. 7/10 hra, po kazdej stranke vsak hrubym sposobom defloruje poslednu „kultovu“ HL2 .. ta nema nic, ani story, ani hru, ani coop, ani split, ani MP, je to typicka zaklinacia .. urban legend pre afektovane PC nuly.