Nedávno jsem psal o Nintendu aka Famicomu, nyní bych vám chtěl přiblížit jinou známou konzoli. Jde to přímého konkurenta NESu s názvem Sega Master System. Tak, jako v předchozím článku, začnu trochou té historie. V roce 1940 vzniká na Havajských ostrovech firma Standart Games, společnost založili tři američtí obchodníci. Standart Games vyrábí zábavné mincovní automaty pro americké vojáky. V roce 1951 se společnost přesouvá do Tokia a o rok později dostává název SErvice GAmes.
V roce 1965 vstupuje do společnosti nový americký investor a vzniká SEGA ENTERPRISES. Následuje první úspěšná hra Periscope (obrázek 1), jedná se o simulátor ponorky. V roce 1969 je Sega prodána společnosti Gulf + Western a o rok později vzniká oficiální logo (obrázek 2). Rok 1983 přináší krach videoherního průmyslu a Sega je znovu prodávána a kupována, abych to zkrátil… nakonec roku 1984 kupuje Segu japonský multimiliardový konglomerát CSK a přejmenovává ji na SEGA ENTERPRISES LTD.
Než se dostanu k samotné konzoli Sega Master System, je nutné zmínit, z čeho vzešla. V roce 1983, ve stejný den, jako konkurenční Famicom od Nintenda, vychází první konzole s názvem Sega SG-1000 (obrázek 3). Konzole se na Japonském trhu moc nechytne (Nintendo 95procent trhu - Sega s ostatními 5procent). Kupodivu vstupuje i na jiné trhy, jako jsou Austrálie a některé země západní Evropy, nikdy nevyšla v USA. Největší úspěchy slavila na Taiwanu. V roce 1984 vychází Sega SG 1000 II (obrázek 4). Jedná se o vzhledově upravenou verzi a je přidán port pro klávesnici. Vzniká i verze SC-3000 (obrázek 5) s již implementovanou klávesnicí.
Nyní se konečně dostáváme ke konzoli Master System. Jak jsem již psal, v roce 1984 Segu zakoupil multimiliardářský konglomerát a do Segy začaly téct peníze. Hromady peněz. Sega si mohla dovolit investovat do vývoje a výsledek toho všeho byla konzole SEGA MARK III (obrázek 6), která vyšla v Japonsku v roce 1984. Po stránce designu naprostá senzace, takhle nějak si představuji pokladničku stormtroopera. Po technické stránce lepší než Nes, umí dvakrát více barev, má větší ram. Byla zpětně kompatibilní s SG 1000. Hry jste mohli hrát na klasických kazetách nebo na tzv. Sega cards (vlastně menší verze kazet - levnější na výrobu, ale s menší pamětí). Je použito tlačítko pause přímo na konzoli (měla již verze sg 1000II). Ovladače (obrázek 7) jsou jednoduché a praktické, najdeme zde klasický pohybový kříž a dvě akční tlačítka, která zároveň plní funkci tlačítek select a start. Vyšlo několik doplňků, především je to FM Sound Unit (obrázek 8) a Rapid Fire Unit (obrázek 9). FM Sound Unit je jednotka vylepšující zvuk (později již implementována v Master System), Rapid Fire unit je rozšíření pro ovladač.
V roce 1986 se Sega rozhodla expandovat s novou konzolí do USA. Konzole však nenesla název Sega Mark III a její podoba byla kompletně změněna. Byl změněn i tvar kazet, což byl, dalo by se říct, regionální zámek. Tady na tomto místě začínám psát o Sega Master System, bylo totiž rozhodnuto, že se budou prodávat dva balíčky pod jmény Sega Base System (obrázek 10) a Sega Master System (obrázek 11). Rozdíl byl v obsahu balení - Base System obsahoval pouze konzoli a 2 joypady, zatímco Master System obsahoval konzoli, dva joypady, světelnou zbraň (obrázek 12 - je přesnější a těžší než NIntendo Zapper) a hru. Jelikož byl větší zájem o verzi Master System, bylo toto jméno následně konzoli ponecháno. V roce 1987 startuje Master System v Evropě. V USA se na trhu moc neujal, ale v Evropě a hlavně v Brazílii sklízí velké úspěchy a je na těchto trzích tvrdým konkurentem Nintenda.
V prvních verzích konzole Sega Master System vás po zapnutí přivítalo Sega logo a poté návod na vložení hry. Pokud jste na této obrazovce zmáčkli šipku nahoru a dvě akční tlačítka, spustila se vám hra se šnekem v bludišti (obrázek 13), byl to takový malý příjemný dárek s šíleným zvukovým doprovodem. V pozdějších verzích byla vždy jedna hra uložena přímo v konzoli. Nejznámější takovou uloženou hrou je Alex Kidd in Miracle World (obrázek 14), motorky Hang-On, nebo hra Safari Hunt, která je určena pro světelnou zbraň.
Na Segu Master System vyšlo přes 300 her, z toho pro jiné než japonské trhy 10her na tzv Sega Cards (obrázek 15). Vyšlo pár zajímavých doplňků, například 3D brýle Sega Scope (obrázek 16), které využívaly pro připojení slot pro Sega Card. Na Master Systemu jste tedy mohli hrát ve 3D, stačilo si koupit brýle a jednu z osmi 3D her. Dále vyšel trackball (obrázek 17), Control Stick (obrázek 18) a jiné. Experimentovalo se i se zařízením, které bylo podobné Famicom Disk System a připojovalo se přes expansion port ze spodu konzole, nikdy však nedošlo k uvedení na trh a zachovala se pouze fotografie z výstavy (obrázek 19). Další zajímavostí je, že obě verze Master Systemu vycházely také pod názvem Gamboy a v licenci je vyráběl Samsung (vše bylo identické až na tvar ovladačů a kazet), tyto verze byly dostupné pouze v Koreji (obrázek 20 a obrázek 21).
Čas běží, Sega postupně uvolňuje Mega Drive a v roce 1990 vydává přepracovaný a levný Sega Master System II (obrázek 22). Ten mohl být levnější z několika důvodů - neobsahoval expansion port (který nebyl nikdy použit) a neobsahoval ani čtečku Sega Card a tlačítko reset. Prodejní čísla novější verze, obzvláště v USA, byla velmi nízká. Ještě pár let bude dobývat světové trhy v podobě Game Gearu (vlastně Master System handheld), i když i ten prodejně propadá ve srovnání s konkurenčním Gameboyem.
Zatímco legenda jménem Master System tiše skomírá, druhá legenda ze stejné dílny pomalu dobývá vrchol. Mohlo by se zdát, že Master System navždy mizí v propadlišti dějin, ale to bychom se pletli. Největším trhem pro Master System byla Brazílie a právě v Brazílii přežívá Master System dodnes. Produkci v Brazílii zajištuje firma TECTOY, která se zasloužila o mnohé. Nejen, že na Master System portovali Street Fighter II (obrázek 23 - výborná grafika) a jiné hry, ale dokonce sami vyvinuli bezdrátovou přenosnou verzi Master Systemu (obrázek 24) a Master System III (obrázek 25). Master System III vychází kompletně z Master Systemu II, ale byl vydáván v různých barevných kombinacích a po nějaké době i s šestitlačítkovými joypady. V posledních letech se objevovaly na trhu verze, které měly vestavěno 74 a 105 her (obrázek 26). Nyní je oficiálně na trhu Master System Evolution (obrázek 27), který má kompletně přepracovaný design a obsahuje 132 her.
Na závěr snad jen malé srovnání toho tuhého boje mezi Nintendem a Segou. Sega byla lepší, nicméně jak se už tolikrát ukázalo, být lepší nestačí. Nintendo mělo podporu herních studií, které si chytře pojistilo smlouvou, tím pádem na Nintendo vycházelo více titulů. Master Sytem ovšem jako přímý konkurent nezklamal a i teď po mnoha letech má hodně příznivců - počítám se mezi ně. Kdo by se chtěl podívat na pár her, tady je odkaz http://www.youtube.com/watch?v=CmMCmZkXrMQ.
Další článek, po kterém srdce plesá :-) Prostě na výbornou. Jen tak dál. Co třeba Nintendo 64 vs Play Station? ;-)
příští článek bude o mega drive a bude pravděpodobně obsáhlejší než tenhle,co se týče n64 a playstationu- i k tomu se časem snad dopracuji,velmi zajímavé v tomhle ohledu je že díky nintendu vlastně vznikl playstation,protože nintendo si objednalo přídavnou cd mechaniku pro SNES a vyvíjelo ji právě sony(zároven byla ze strany nintenda přislíbena licence na výrobu pro sony) – jenže nintendo podvedlo sony-vypovědělo smlouvu a uzavřelo ji s philipsem(proto na CDI konzoli od philipse mužeme hrát například hotel mario nebo zeldu v licenci).Sony se rozhodlo využít to co jim zbylo a z toho vznikl playstation :)
furth: Koukám že máš velký přehled. To jsem ani nevěděl. Těším se na další články